Velký bratr v tenkém těle
Co o Češích vědí jejich mobily

Velký bratr v tenkém těle
Co o Češích vědí jejich mobily

Většina z nás už se asi smířila s tím, že je v dnešní době někým - ať už člověkem, či strojem - sledována prakticky všude. Na ulicích, na úřadech, ve firmách, v MHD. Pověstným „velkým bratrem” ale nemusí být jenom kamera nebo dozorčí ve stanici metra. Je jím i mobilní telefon každého z nás. Znamená to ale, že je mobil v kapse či kabelce nutně naším nepřítelem? Podívejte se na data o mobilech v Česku.

Kde jsme, co děláme. Mobil na nás prozradí téměř všechno

Co o nás operátor vlastně ví a jaké informace je povinen ukládat? Jsou to jednak tzv. provozní údaje, kterými se rozumí prakticky všechny údaje zpracované pro potřeby přenosu jakékoli zprávy prostřednictvím sítě daného operátora. Zároveň se jedná i o tzv. lokalizační údaje, které určují zeměpisnou polohu zařízení, které je součástí některé ze služeb umožňujících elektronickou komunikaci.

Samotný obsah našich zpráv operátor neuchovává, veškerá ukládaná data je navíc ze zákona povinen po šesti měsících zlikvidovat. Přesto je ale vhodnou kombinací možné zjistit o jednotlivci dostatečně detailní údaje.

Při využití vhodných nástrojů pro analýzu dat mohou telekomunikační společnosti rozšířit pohled na své zákazníky o dodatečné informace. Jsou schopné odhadnout ekonomickou situaci, zdravotní stav, pohyb, chování a další preference nebo zájmy jednotlivce, které vycházejí ze způsobu použití mobilních služeb. Z kombinace zdánlivě obecných dat, jako je geolokace nebo historie internetového prohlížeče, je možné složit i velice podrobný obraz jednotlivce včetně tak citlivých informací, jako třeba jestli pravidelně odjíždí do zahraničí. Analýza dat je samozřejmě klíčem pro optimalizaci služeb, na druhou stranu je tu stále přítomné riziko jejich zneužití.

Jan Černý, Presales Consultant SAS Institute ČR

Dostupné údaje jsou operátoři povinni poskytnout orgánům činným v trestním řízení, Policii ČR, Bezpečnostní informační službě, Vojenskému zpravodajství a České národní bance. V anonymizované formě (tedy tak, aby nebylo možné identifikovat konkrétního uživatele) pak o tato data mohou zažádat i jiné subjekty. Informace pak mohou sloužit třeba městům k optimalizaci hromadné dopravy, úřadům ke zlepšení rozmístění jednotlivých pracovišť nebo obchodním domům ke zjištění, odkud přicházejí jejich zákazníci.

Přichází GDPR. Přináší práva i povinnosti

Nakládání s osobními údaji, resp. ochranu osobních údajů občanů Evropské unie bude od května 2018 řešit nové nařízení, známé pod zkratkou GDPR. Toto nařízení se týká všech firem a institucí, ale i jednotlivců a online služeb, které zpracovávají data svých uživatelů. Tudíž prakticky každé firmy či instituce - takovými osobními údaji totiž mohou být jméno, pohlaví, věk a datum narození, osobní stav, IP adresa, fotografický záznam, e-mailová adresa, telefonní číslo či různé identifikační údaje vydané podnikatelům státem.

Zvláštní kategorií osobních údajů jsou pak data o rasovém či etnickém původu, politických názorech, náboženském nebo filozofickém vyznání, členství v odborech, o zdravotním stavu, sexuální orientaci a trestních deliktech či pravomocném odsouzení. Do kategorie citlivých údajů nařízení nově zahrne genetické, biometrické údaje a osobní údaje dětí. Zpracování takových citlivých osobních údajů podléhá mnohem přísnějšímu režimu, než je tomu u obecných údajů.

Již nyní je při vývoji a implementaci IoT řešení nutné věnovat značnou pozornost tomu, aby tato řešení respektovala také pravidla ochrany osobních údajů, která brzy vyplynou z GDPR. Je k dispozici velká řada praktických a velmi konkrétních doporučení. Sankce stanovené GDPR jsou značné a s ohledem na závažnost celé problematiky jsou rozhodně na místě.

Martin Bohuslav, partner Deloitte Legal

Správcům údajů přináší GDPR řadu nových povinností. Mezi ty nejdůležitější pro občany patří tzv. pseudonymizace. Opatření, která musí firmy přijímat, spočívají především v minimalizaci zpracování osobních údajů, v transparentnosti s ohledem na jejich účel a zpracování, umožnění přístupu k údajům občanů nebo právě pseudonymizaci, tedy zavedení zpracovávání osobních údajů tak, že již nebudou moci být přiřazeny konkrétnímu člověku bez použití dodatečných informací uchováváných odděleně.

V porovnání s Německem nebo dalšími státy západní Evropy u nás není moc zvykem, aby se opatrně zacházelo s osobními údaji, což bude při implementaci nařízení GDPR poměrně zásadní překážka. Novou směrnicí se většina společností v Česku začíná zabývat až nyní, což pravděpodobně povede k tomu, že velká část firem nebude k datu účinnosti na GDPR připravena. Otázkou pak zůstává, kolik českých občanů bude zkoušet uplatnit svá nová práva vyplývající z regulace ihned po 25. květnu 2018, kdy nařízení začne platit.

Nik Černomorský, ředitel poradenství v oblasti rizik Deloitte

Mobil má prakticky, každý. Naopak pevných linek mají Češi nejméně v Evropě

Když už mluvíme o údajích, které na nás může prozradit náš vlastní telefon, pojďme se podívat, kolik z nás „velkého bratra” vlastně nosí v kapse. Na sto Čechů připadalo v roce 2014, ze kdy máme poslední data, přesně 98 mobilních telefonů (do statistiky se promítají členové českých domácností starší šesti let). Znamená to že mobilní telefon měl v Česku prakticky každý, a to i v domácnostech s nejnižšími příjmy. Ve skupině 20 % Čechů s nejnižšími příjmy (tzv. první kvintil) připadalo na 100 obyvatel 89 mobilních telefonů.

A pokud jste si snad mysleli, že jsou dnes ještě mladí lidé „mobilnější” než starší generace, čísla vám tuto myšlenku spolehlivě vyvrátí. Na stovku důchodců totiž v roce 2014 připadalo 96 mobilních telefonů, což opět znamená, že mobil měl prakticky každý senior.

Na druhou stranu pevné linky u nás s rozmachem mobilní sítě pomalu vymírají. V roce 2014 jich ještě „přežívalo” celkem 1,9 milionu (1 milion v klasické pevné síti PSTN, cca 850 tisíc pak přes datové připojení VoIP). Počet klasických PSTN pevných linek u nás konstantně klesá od roku 2002. Tehdy jich existovalo na 3,7 milionu, do roku 2014 jejich počet klesl téměř na čtvrtinu.

V Česku má pevnou linku jen 13 % domácností. Je to nejméně v celé EU.

Počet domácností s pevnou linkou kulminoval kolem roku 1998. Tehdy mělo v bytě telefon přes 75 % domácností. Jejich počet klesl do roku 2014 na zhruba 20 %. Do roku 2015 pak počet českých domácností s pevnou linkou klesl na 13 %, což je nejméně z celé EU. Podobně jakou na tom třeba na Slovensku a v Polsku, naopak v sousedním Německu má pevnou linku stále ještě asi 85 % domácností.

Pomalejším tempem u nás počty pevných linek klesají jenom v případě domácností důchodců, i ti ale měli v roce 2014 zapojenou pevnou linku jen asi ve 25 %.

V Česku je víc aktivních SIM karet než obyvatel

Počet telefonů je jedna věc, tipli byste si ale, kolik mezi Čechy koluje aktivních SIM karet? V roce 2014 jich Češi vlastnili 13,5 milionu, na každých 100 obyvatel tedy připadalo 128 karet. Překvapivě to bylo méně než o dva roky dříve, kdy mezi Čechy kolovalo téměř 14,5 milionu SIM karet (každý z nás včetně nemluvňat měl tedy 1,37 SIM karty).

I když počet SIM karet poklesl, provolali jsme v roce 2014 v mobilní síti rekordních 20,7 miliard minut. Každý Čech tedy strávil „na drátě“ téměř 2 000 minut, neboli 33,3 hodiny, neboli jeden den a 9 hodin. Konstantně přitom klesá počet minut provolaných z pevné linky. V roce 2014 to bylo „pouhých“ 1,4 miliardy minut. Posledním rokem, kdy se z pevné sítě volalo více než z mobilu, byl rok 2005. Tehdy jsme z pevné linky provolali 7,21 miliardy minut, z mobilů pak 7,19 miliardy minut.

V rámci mobilní sítě pak klesá počet předplacených SIM karet na úkor tarifů. Zatímco ještě v roce 2010 byl jejich počet zhruba vyrovnaný, o čtyři roky později bylo „simek“ s tarifem už 63 %.

Když srovnáme Česko s Evropou, byla naše republika co do počtu SIM karet na jednoho obyvatele v roce 2015 „až“ na devátém místě (údaje shromažďuje Mezinárodní telekomunikační unie). Nejvíce aktivních „simek“ bylo v Estonsku, což je jedna ze zemí, která klade velký důraz na digitalizaci např. ve státní správě. Na 100 Estonců připadalo přes 160 SIM karet, jen o něco méně to pak bylo v Itálii, na dalších místech bychom pak našli Rakousko, Lucembursko a Polsko. Méně SIM karet než obyvatel bylo v rámci EU pouze na Kypru.

Stále více SIM karet už také umožňuje využívat datové služby. Ukazuje to rozdíl v celkové spotřebě dat na všechny aktivní SIM karty a spotřebě dat rozpočítané právě jen na ty „simky”, které umožňují datové připojení. Ještě v roce 2014 jsme průměrně měsíčně vyčerpali 177 MB při rozpočtení na všechny karty a 347 MB (tedy téměř dvojnásobek) při rozpočtení na datové karty. V roce 2016 se odhaduje, že průměrná měsíční spotřeba rozpočtená na všechny SIM karty byla 521 MB, rozpočtená na datové karty pak 864 MB (jen 1,6 x více).

Mohlo by vás zajímat

Na konci roku 2013 byla v ČR více než pětina aktivních lékařů ve věku nad 60 let, a asi čtvrtina lékařů ve věku 50-59 let. V mladších věkových kategoriích pak přibývá žen, zatímco mužů je stále méně. Vyšší podíl mladých lékařů najdeme především ve fakultních nemocnicích a v nemocnicích, naopak nadprůměrně vysoký podíl lékařů vyšších věkových kategorií pracuje v samostatných ordinacích.
Hana Kvartová,
Country manager SAS Institute pro ČR a SR