Budoucnost ve sdílení
Velký přehled toho, co už v Česku sdílíme

Budoucnost ve sdílení
Velký přehled toho, co už v Česku sdílíme

Vyrážíte na víkend? Možná si půjčíte cizí auto, ubytujete se v cizím bytě, v aplikaci si najdete volně stojící kolo na projížďku po okolí, cestou zpátky přisednete k někomu, kdo má stejnou cestu, a během ní vymyslíte vlastní projekt, na který začnete na internetu vybírat peníze. Ještě před pár lety to byla fikce, požitkům, které nabízí sdílená ekonomika, ale přichází na chuť čím dál více Čechů. Podívejte se, jaké služby jsou u nás dostupné a jakým tempem rostou.

Sdílená ekonomika. Víme, o čem mluvíme?

Co si vlastně představit pod obecným pojmem sdílená ekonomika? Jde o upřednostnění využívání služeb, zboží a výrobních faktorů a usnadnění přístupu k nim za pomoci digitálních platforem oproti vlastnictví tohoto zboží a výrobních faktorů. Jedná se o model podnikání postavený na pronájmu, výměnách a sdílení majetku. Základní myšlenka tak vypadá na první pohled snad až příliš idealisticky: Věc, kterou zrovna potřebuji, nemusím mít, stačí, když mi ji půjčí někdo, kdo ji už vlastní.

V Česku na podobném principu dlouhodobě funguje třeba pronajímání tolik oblíbených chat a chalup. Podle průzkumů vlastní rekreační nemovitost pětina Čechů, dalších 40 % z těch, kteří ji nemají, po ní ale touží. To tvoří ideální prostředí pro to, abychom své chalupy ve chvílích, kdy na ně sami nejedeme, pronajímali krátkodobě někomu jinému. Pomalu ale jistě se rozjíždějí i služby tzv. carsharingu, tedy pronajímání svého auta ve dnech, kdy nikam nejezdíme. Jejich efektem není jen úspora nákladů, ale pro velká města třeba i úleva od nedostatku parkovacích míst. Auto, které někoho někam veze, jednoduše nezabírá místo na ulici.

Češi mají stále co do povědomí o sdílené ekonomice své rezervy. Z výzkumu agentury Ipsos z dubna letošního roku vyplývá, že pojem „sdílená ekonomika” zná pouhých 29 % populace, čtvrtina Čechů pak některou z dostupných služeb vyzkoušela. Zhruba 8 % obyvatel ČR pak své služby nebo majetek nabízí přes některý z portálů a dalších 10 % se k podobnému kroku chystá.

Zuzana Lhotáková, Marketingová manažerka SAS Institute ČR

Sdílená ekonomika bývá také často označována jako výdobytek současné digitální doby, kdy na jedné straně lidstvo trápí omezené zdroje a rostoucí poptávka, na druhé straně pak ale existují informační technologie, které jsou schopné tuto poptávku propojit s nabídkou. Sdílení zdrojů zná ale lidstvo odnepaměti, především v rámci malých komunit, kde se lidé navzájem znali. Spolu s internetem se z něj ale stal globální fenomén, kde dřívější osobní znalost nahradily systémy nejrůznějších recenzí a hodnocení. Když jste dříve půjčili sousedovi nářadí a on ho rozbil, řekli jste to ostatním lidem v okolí. Když dnes někomu půjčíte byt a on v něm nechá nepořádek, napíšete mu špatné hodnocení a další uživatelé služby se to hned dozví. Funguje to úplně stejně.

Začalo to hudbou

Jen málokdo si to asi uvědomí, ale jako první krok ke sdílené ekonomice můžeme vnímat třeba známý portál YouTube. Za jeho rozmachem stojí změna uvažování mileniálů (neboli Generace Y, tedy těch, kteří se narodili v 80. a první polovině 90. let), kteří už nebazírovali na tom, aby věci vlastnili, ale chtěli je především využívat. K YouTube se připojily služby jako Spotify nebo Netflix a skončila tak éra fyzických nosičů (kazet, cédéček a dívídíček). Za určitý měsíční poplatek zde uživatel dostane přístup k hudbě, filmům nebo seriálům, často je dostupnost určité části portfolia dokonce zdarma a náklady pokrývá zisk z reklamy.

V roce 2016 podíl streamingu na tržbách hudebního průmyslu v USA poprvé přeskočil hranici 50 %, v Česku tvořil ve stejném roce 32 % tržeb. Na jednu stranu - slovy klasika - výrobci hudebních nosičů nebudou mít co žrát, na druhou stranu ale rozmach streamingových služeb a jejich jednoduchost zastavily pokles tržeb hudebního a filmového průmyslu způsobený nelegálním stahováním. Na podobném principu pak fungují i cloudové služby, které uživatelům (firmám nebo fyzickým osobám) umožňují využívat sdílenou kapacitu pro ukládání jejich dat. Tato služba pro změnu ukončila nadvládu disket, cédéček a flash pamětí.

Alternativní taxislužby

Zřejmě nejznámější (a díky především pražským taxikářům také v médiích nejpropíranější) službou v této kategorii je Uber, který vznikl jako startup v Kalifornii v roce 2009. Původní idea platformy je taková, že majitele aut propojí prostřednictvím mobilní aplikace se zájemci o převoz, kteří naopak přes aplikaci za jízdu zaplatí. Postupně ale Uber začal fungovat jako standardní taxislužba, která díky cenám a průměrné rychlosti dojezdu ve větších městech začala být silnou konkurencí, pouze s tou výjimkou, že její řidiči nebyli profesionálními taxikáři a nemuseli tak absolvovat třeba povinné zkoušky z místopisu. Ve střední Evropě konkurují Uberu třeba služby Liftago nebo Taxify, které ale na rozdíl od něj využívají pouze služeb profesionálních řidičů-taxikářů.

Podle Vládní analýzy sdílené ekonomiky z roku 2017 je problémem také zdanění Uberu. Výsledkem některých jeho operací a celkové korporátní struktury Uberu jsou totiž minimální daňové příjmy pro státy, ve kterých Uber poskytuje své služby a ve kterých využívá veřejnou infrastrukturu, tedy silnice a dálnice.

Zuzana Lhotáková, Marketingová manažerka SAS Institute ČR

Podle dat, která měla k dispozici Vládní analýza sdílené ekonomiky (ať už poskytnutých přímo společností Uber nebo získaných terénním šetřením) jezdilo v červnu 2017 pro Uber v Praze zhruba 2 tisíce řidičů (dvojnásobek oproti roku 2015), se kterými se během tří měsíců (březen až květen) svezlo 177 tisíc unikátních uživatelů (nejde tedy o počet všech jízd). Podle expertního odhadu zaujímá Uber v Praze zhruba 12% tržní podíl a je tak třetí největší službou v metropoli.

Uber je dostupný ve více než šedesáti zemích, minimálně v evropském měřítku se ale rozhodně nedá říci, že by měl na růžích ustláno. Jeho působení už bylo plošně zakázáno třeba v Německu nebo v Itálii, z měst k podobnému zásahu přikročil třeba Londýn, v Česku zatím pouze Brno. ČR se teď v případě Uberu hodlá vydat stejnou cestou, jakou zvolilo třeba Estonsko, tedy sladění podmínek pro řidiče Uberu i klasické taxikáře nebo umožnění vyúčtování přes taxametr i mobilní aplikaci. Otevřená stále zůstává otázka danění řidičů alternativních taxislužeb.

Carsharing a Carpooling

Co se týče carsharingu, tedy sdílení automobilů, existují v Česku momentálně tři velcí poskytovatelé této služby - společnosti Autonapůl, Ajo a Car4way. Historie Autonapůl sahá do roku 2003 a dnes společnost působí v deseti městech po celé ČR a disponuje 73 vozy. Ajo pak nabízí 48 vozů a Car4way 255 vozy především v Praze. Kromě nich na tuzemském trhu působí i jeden zprostředkovatel - společnost HoppyGo - která propojuje majitele aut a řidiče. Ta má v databází přes 750 automobilů. Cílem carsharingu je kromě úspory nákladů i zvýšení využití automobilů a šetření prostoru ve městech. Své automobily totiž podle průzkumů využíváme jen zhruba 5 % celkového času. Zbylých 95 % pak stojí v garážích nebo na ulicích, což se hlavně ve velkých městech stává obrovským problémem.

Zdroj dat: Asociace českého carsharingu; jednotlivé společnosti

Další z forem, jak se dopravit na kratší, ovšem častěji na delší vzdálenosti bez vlastního vozu, je tzv. carpooling neboli sdílení jízd. Český Jízdomat před nedávnem koupila francouzská společnost BlaBlaCar, která aktuálně propojuje na 60 milionů řidičů ve 22 zemích světa. Během roku 2016 (prvního roku svého působení) u nás BlaBlaCar nabídl téměř 1,7 milionu volných míst ke svezení, zprostředkoval zhruba 1 000 jízd denně s průměrnou délkou 197 km. Nejčastější trasy jsou ty mezi Prahou a Brnem, Prahou a Bratislavou a Brnem a Olomoucí. Výhodou pro uživatele služby je, že řidiči často nabízejí svezení i za cenu nižší, než jsou reálné provozní náklady (např. v případě služební cesty), oproti veřejné dopravě tak lze ušetřit až 70 % ceny. Průměrná obsazenost aut s BlaBlaCar je pak 2,8 cestujícího, evropský průměr přitom činí 1,7 člověka na jedno auto.

Za povšimnutí určitě stojí i zvyšující se počty využití této služby v domovské Francii, za kterými stojí tamní populární kratochvíle, a to stávky v dopravě. Během květnové stávky francouzských železnic narostl podle společnosti počet spolucestujících na dvojnásobek a na některých trasách došlo až k šestinásobnému nárůstu.

Bikesharing

Pod pojmem bikesharing rozumíme sdílení jízdních kol, nebo spíše jejich volné umístění (nejčastěji ve městě) a poskytnutí primárně ke kratším jízdám za drobný poplatek. Prvních 15-30 minut, do kterých se vejde až 95 % jízd po městě, je pak u některých služeb zcela zdarma. Tato cenová politika také nabádá k tomu, aby šlo skutečně o sdílení kol mezi co největším počtem lidí, a ne o dlouhodobé pronájmy, kdy si kolo jednoduše vezmete k sobě domů.

Aktuálně největším provozovatelem bikesharingu u nás je společnost Rekola, která od letošního května operuje v sedmi českých a moravských městech. Zajímavé je, že se v roce 2013 Rekola rozjela právě díky sdílené ekonomice, a to crowdfundingové kampani na portálu HitHit. Původně komunitní projekt na obnovu starých jízdních kol se zprofesionalizoval a dnes v ČR nabízí na 650 kol s plánem navýšit svou flotilu během roku 2018 až na 1 500 kusů. Statistiky společnosti Rekola za rok 2017 dokládají rychlý nárůst zájmu o tuto službu.

Rekola v roce 2017

  • 52 tisíc uživatelů (v roce 2018 se podle prognóz počet registrací zdvojnásobí)
  • 384 000 km ujeto vzdušnou čárou
  • 188 000 výpůjček (během necelé první poloviny roku 2018 už bylo toto číslo překročeno)
  • 8 minut nejčastější délka výpůjčky (ještě v roce 2016 to bylo 47 minut, jízda ale zabrala průměrně jen 19 minut)


Zdroj dat: Rekola

Další bikesharingové služby

Velonet

  • Dostupná přes Social Bicycles - americkou platformu kombinující stanicový a bezstanicový bikesharing (kolo je za poplatek 50 Kč možné uzamknout i mimo stojan, na stanici pak zdarma)
  • Momentálně (konec května) jen v Brně: 40 kol a 16 stanic
  • V Praze se kole využívala v době uzavření Libeňského mostu pro dopravu mezi Holešovicemi a Libní
  • Za necelý rok od svého vzniku na nich uživatelé najezdili už přes 22 000 km při více než 15 000 výpůjčkách, průměrná délka jedné cesty je tak zhruba 1,5 km
  • Nejfrekventovanější jsou stanice u Hlavního nádraží a u autobusového nádraží u hotelu Grand

Ofo

  • Čínská společnost
  • Na podzim 2017 testovací provoz 300 kol na Praze 7
  • 25 000 jízd několika tisíc unikátních uživatelů, nejpoužívanější kolo zapůjčeno 183x a najezdilo 600 km
  • Aktuálně sestavuje tým pro plný provoz v roce 2019

Homeport

  • Česká firma působící již v 5 zemích světa
  • Testovací provoz 7 stanic a 20 kol v pražském Karlíně
  • Nově též v Kladně
  • Elektokola i klasická kola

Futupilot

  • Česko-slovenský startup, který měl v roce 2017 spustit v Brně bikesharing elektrických kol. Zatím se ovšem služba nerozběhla.

Ubytovací služby

Nejrozšířenější ubytovací službou současnosti, která zapadá do kategorie sdílené ekonomiky, je Airbnb. Její popularita je dána jak výhodností pro majitele nemovitostí, kteří za krátkodobé pronájmy inkasují zpravidla více než za ty dlouhodobé, tak pro hosty, kteří ve většině případů zaplatí méně než v klasickém hotelu.

Existence sdílené ekonomiky umožňuje efektivnější využití zdrojů, tj. například chat a chalup na rekreaci, které jsou většinu času prázdné. Nicméně je potřeba počítat s vedlejšími efekty, jako například dopad na ceny nemovitostí. Obrovský rozmach zažila v posledních letech v Česku třeba služba Airbnb. Podle údajů Deloitte činil v roce 2017 její podíl na trhu ubytovacích služeb 5,6 % v rámci celé republiky a 23 % v rámci Prahy.

David Marek, Deloitte

České Airbnb

  • 48 % z nabízených Airbnb je pronajímáno více než 30 dní v roce
  • 70,6 % poskytovatelů nabízí pouze 1 ubytovací jednotku
  • 15,4 % poskytovatelů disponuje 52,5 % trhu Airbnb v Praze (z velké části se tak nejedná o příležitostnou sdílenou ekonomiku, ale v podstatě o podnikatelskou činnost)
  • v ČR se přes Airbnb v roce 2017 ubytovalo 1 020 000 turistů z více než 150 zemí, Čechů v zahraničí pak 424 000
  • Typický český poskytovatel Airbnb pronajímá bydlení 37 dní v roce, za což si průměrně vydělá zhruba 50 000 Kč
  • Raketový růst nabídek v posledních letech byl zastaven až na konci loňského roku, kdy finanční správa rozhodla, že se nejedná o nájem, ale o ubytovací služby, na které se vztahuje daňová povinnost
Zdroj dat: Analýza sdílené ekonomiky, Úřad vlády České republiky, 2017

Původnímu záměru - tedy ubytovávání u lokálních rezidentů - je blíže služba couchsurfing, jejímž cílem je vedle ubytování také seznámení a sbližování kultur prostřednictvím „surfování po gaučích”, tedy přespávání u místních zdarma nebo za symbolický poplatek. To je vítaným a využívaným bonusem zejména při cestování po dražších zemích, zároveň se u podobné služby předpokládá jakási reciprocita, tedy že pokud někdo ve svém městě ubytuje mě, měl bych na oplátku já ubytovat někoho dalšího.

Projekt odstartoval v roce 2003 a v současnosti jej ročně využije přes 4 mil. lidí, z nichž 400 000 samo poskytuje střechu nad hlavou jiným cestovatelům. Prostřednictvím platformy se také ročně koná přes 100 000 akcí (prohlídky, kuchařské kurzy apod.), na kterých se lidé z různých zemí světa mohou blíže poznat. K 22. květnu 2018 měl Couchsurfing v Praze 39 166 registrovaných uživatelů, v Brně 13 931 a v Ostravě 3 629. Ne všichni jsou ovšem aktivní a nelze přesně zjistit, kolik lidí se u takto registrovaných uživatelů krátkodobě ubytovalo.

Crowdfunding

S crowdfundingem mají České země dlouhodobé zkušenosti minimálně od roku 1851, kdy byla zahájena sbírka na výstavbu Národního divadla. Tehdy Češi přispívali z pocitu národní sounáležitosti, dnes jsou nejrozšířenější a nejpopulárnější formou crowdfundingu odměny, které si přispívající v závislosti na vložené částce dopředu vybere (většinou jde o přednostní dodání nového produktu, jeho speciální edice, setkání s autory v případě uměleckého díla apod.).

V zahraničí je největším crowdfundingovým portálem Kickstarter, v Česku pak HitHit. Ten pomohl během roku 2017 vybrat přes 37 milionů korun na zhruba 250 projektů. Spuštěno bylo přitom kolem 500 kampaní - úspěšných (tedy těch, které vyberou celou předem stanovenou částku) je tak zhruba polovina. Za pět let existence portálu HitHit bylo jeho prostřednictvím na 832 projektů vybráno přes 112 milionů korun od 69 tisíc přispěvatelů. Přes HitHit nasbíral finance na své dokončení na počátku roku 2018 třeba populární film Prezident Blaník , který od 3 220 lidí obdržel bezmála 2 miliony korun.

Mohlo by vás zajímat

Kateřina Veselovská

Komputační lingvistika je součástí vývoje chatbotů nebo humanoidních avatarů, kteří následně za firmy komunikují s klienty, přibližuje svůj obor expertka na využití textových dat Kateřina Veselovská.