Korunku ke korunce aneb jak Češi střádají
Máme zlaté ruce, jsme skvělí muzikanti. A ještě jednu věc máme my Češi společnou - umíme si perfektně závidět. A právě tuto naši krásnou vlastnost se Česko v datech rozhodlo přiživit svou aktuální analýzou. Společně se totiž zaměříme na to, kolik mají Češi, Moravané a Slezané peněz, jak se jejich disponibilní důchod liší podle jednotlivých krajů, kam své úspory ukládají nebo kolik mají platebních karet a jak často s nimi platí. Takže jestli se chcete utvrdit v tom, že váš soused je na tom líp (a jistě si to nezaslouží), pokračujte ve čtení!
Kolik nám zbyde po daních? Nejvíce v Praze, nejméně na Ústecku
Čistý disponibilní důchod domácností (ČDDD) - tedy prostředky, které mohou české domácnosti po odečtení přímých daní plně využít k nákupu zboží - je ukazatelem, který do značné míry naznačuje úroveň materiálního bohatství tuzemských domácností. V potaz se přitom vždy berou lidé trvale bydlící v konkrétních krajích a jejich disponibilní důchod se obvykle udává v běžných cenách (tedy v těch, které byly platné právě v období, kdy se zjišťoval daný statistický údaj.
Podle Českého statistického úřadu se ČDDD na jednoho obyvatele od roku 1995 v Česku neustále zvyšuje. Nejvyšší je s poměrně velkým náskokem v Praze, na druhém místě je pak Středočeský kraj. Od roku 1995 se přitom rozdíly mezi Prahou, Středočeským krajem a ostatními kraji postupně prohlubují. Dalo by se tak říci, že lidé v Praze bohatnou rychleji než ve zbytku země. Zatímco v roce 2014 disponoval průměrný Pražan po zaplacení daní v průměru více než 264 tisíci korunami, nejméně to bylo u průměrného obyvatele Ústeckého kraje, a to pouhých 174 662 Kč.
Na účtech máme přes dva biliony korun
Podle údajů České národní banky měli Češi poslední den roku 2015 na účtech přes 2 biliony korun (konkrétně 2 biliony, 34 miliard a 745 milionů). Jedná se o součty vkladů a přijatých úvěrů od klientů všech bank na termínovaných i netermínovaných vkladech.
Pokud bychom se podívali na rozložení našich úspor podle druhu vkladů, naprosto jednoznačně převládají prostředky na netermínovaných vkladech – celých 68,5 % z veškerých vkladů. Na běžných účtech (včetně těch kontokorentních) mají Češi přes 925 miliard korun a čísla potvrzují, že jejich obliba v posledních letech výrazně stoupla. Zatímco objem prostředků na běžných účtech mezi lety 2008 a 2013 prakticky stagnoval, mezi lety 2013 a 2015 narostl o více než 238 miliard.
K růstu objemu prostředků na netermínovaných vkladech přispívá fakt, že odměna za omezenou likviditu je při dnešních sazbách mizivá. Jiné alternativy jsou pro klienty těžko uchopitelné a méně důvěryhodné vzhledem k úrovni naší finanční gramotnosti, konzervativnosti a obecně větší nedůvěře v jakékoliv instituce, než je tomu v západní Evropě.
Pavel Šiška, vedoucí partner oddělení poradenských služeb Deloitte
A kolik si Češi dokáží ze svého příjmu ušetřit? Úspory domácností je možné spočítat jako rozdíl nominálního disponibilního důchodu a spotřebitelských výdajů domácnosti. Výsledné číslo ukazuje procentuální podíl, který nám průměrně zbývá po zaplacení všech výdajů. Měli-li Češi na konci srpna 2016 v bankách uloženo už celkem 2,13 bilionu korun, celkový objem jejich úvěrů byl ve stejné době „jen” 1,38 bilionu.
V roce 2014 zbývalo českým domácnostem v průměru 6,59 % z jejich disponibilního důchodu, což je nejvíc od roku 2010. Jak jsme na tom v porovnání s okolními zeměmi?
Podle dat OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) je to nejvyšší číslo mezi zeměmi Visegrádské čtyřky. Naopak se jedná o číslo o více než jeden procentní bod nižší než v případě Rakouska a zhruba o třetinu nižší než u našich dalších sousedů - Němců. Právě Němci mají díl disponibilního důchodu, které si dokáží ušetřit, nejstabilnější - už od roku 2001 se pohybuje mezi 9,5 a 10,5 %. Největší propad naopak v posledních patnácti letech zaznamenali Poláci - z 12,5 % až do záporných čísel. Znamená to, že celková hodnota jejich úvěrů je vyšší, než částka, kterou mají uloženou na účtech bankovních institucí.
Petr Šlajchrt, obchodní ředitel SAS Institute ČR
Hotovost v Česku: V oběhu máme přes 417 milionů bankovek
Kolik peněz mají Češi tzv. „ve slamníku“ - tedy mimo bankovní instituce - nelze žádným způsobem spolehlivě určit. Podle údajů ČNB bylo na konci roku 2015 v oběhu necelých 495 miliard korun v bankovkách a dalších více než 13,2 miliardy korun v mincích. Dohromady tedy po České republice takto obíhají peníze v nominální hodnotě přes 508 miliard – a to bereme v potaz jen české koruny. Na každého Čecha by tak teoreticky vycházelo 48 289 korun. Ne všechny mince a bankovky jsou ale v oběhu – odečíst musíme třeba ty, které leží v pokladnách obchodů.
Tato obří částka je rozložena v celkem 417 milionech bankovek a 1,66 miliardách mincí. Pokud bychom vzali jejich celkové počty, nejvíce mezi námi obíhá Františků Palackých – přes 136 milionů – a na jednoho obyvatele Česka tak připadá krásných 13 tisícikorun. Mincím vládnou jednokoruny – na každého z nás jich v oběhu připadá bezmála padesát.
Kdyby se všechny bankovky, které jsou momentálně v oběhu (vyjma padesátikorun) poskládaly vedle sebe, pokryly by plochu o celkové rozloze 455,74 hektaru. To je pro představu více než 638 fotbalových hřišť.
Platebních karet je u nás víc než obyvatel
Češi vlastnili podle Sdružení pro bankovní karty v roce 2015 téměř 11,5 milionu platebních karet, z toho více než 9 milionů karet debetních a přes 2 miliony karet kreditních. Jejich prostřednictvím provedli přes 580 milionů plateb u obchodníků - drtivou většinu v Česku (539 milionů), v zahraničí pak 41 milionů.
Celkový objem plateb činil více než 447 miliard Kč, z toho 366 mld. připadlo na platby domácí a 81 mld. na platby zahraniční. Zajímavé je, že průměrná platba v zahraničí byla téměř třikrát vyšší než tuzemská a činila zhruba 1 957 Kč. V roce 2015 také Češi se svými platebními kartami provedli 178 611 083 výběrů z bankomatů, z toho 175 748 427 v tuzemsku a 2 862 656 v zahraničí. Celkový objem peněz vybraných z bankomatů pomocí českých platebních karet činil 686 mld., z toho 672,5 mld. bylo vybráno v Česku a asi 13,4 mld. v zahraničí. V tuzemsku vybrali Češi při jedné návštěvě bankomatu průměrně 3 827 Kč, v zahraničí více - 4 693 Kč.
Výběry z bankomatů přenechávají místo platbám kartou
Za bankomatový pravěk můžeme na našem území považovat dobu prakticky až do sametové revoluce. Ten úplně první totiž Česká státní spořitelna zprovoznila až v lednu roku 1989 a sloužil pouze pro výběry jejích zaměstnanců. Do konce roku 1989 byly v Česku nainstalované už tři bankomaty, které sloužily asi tisícovce zákazníků disponujících platební kartou.
O rok později se počet bankomatů více než zdvojnásobil a počet vydaných platebních karet už byl desetinásobný. O další rok později poskočil počet bankomatů na rovnou stovku a objevily se i první online bankomaty napojené na systémy banky a umožňující například zjistit zůstatek na účtu. Začal rychlý rozvoj bankovní infrastruktury u nás - zpočátku rostl rychleji počet bankomatů a ve chvíli, kdy byla jejich síť dostatečná, předstihl ho svým tempem růst počtu vydaných karet. Dnes už je u nás vydáno více platebních karet, než má celá Česká republika obyvatel.
Zatímco počty výběrů z bankomatů rostou jen velmi pozvolna, počty plateb kartou u obchodníků nabývají především v posledních letech doslova závratnou rychlostí. Nahrává jim zejména zrušení limitů některých obchodníků pro platbu kartou a vstup tzv. bezkontaktních karet na náš trh v roce 2011. Celkový objem výběrů z bankomatů rostl rychleji zejména do roku 2008, zhruba od roku 2011 pak výrazněji narůstá objem plateb provedených u obchodníků platebními kartami.
Češi patří se 70 procenty bezkontaktních plateb k evropské špičce. Bezhotovostním platbám svědčí současná situace na trhu – možnost hradit menší částky u drobných obchodníků a využití plateb kartou v e-shopech. To vše při vysokém stupni zabezpečení plateb, což zákazníci považují za samozřejmost. Bezkontaktní platby se uplatňují i v pilotních projektech plateb jízdného v městské hromadné dopravě, při parkování či v nápojových automatech.
Pavel Šiška, vedoucí partner oddělení poradenských služeb Deloitte
Podobný je potom vývoj průměrné částky, kterou jsme „vytahovali” z našich bankomatů. Ta rostla opět zejména do roku 2008, od té doby je celkový trend stagnující. Oproti tomu průměrná částka placená kartou u obchodníků se od roku 2001 neustále snižuje a dnes je takřka na polovině své hodnoty z doby před patnácti lety. Za povšimnutí stojí také fakt, že průměrný výběr z bankomatu je téměř pětkrát vyšší než průměrná platba. Nahrává tomu jistě i to, že výběr z bankomatů je často - alespoň u cizích bank - zpoplatněn, či je zde nastaven limit počtu výběrů. Při platbě u obchodníka nese náklady spojené s transakcí zpravidla právě obchodník.
A jaká je budoucnost?
Ústup hotovostních transakcí na úkor těch realizovaných prostřednictvím platebních karet je jasným a logickým trendem.
Dnes neuvěřitelně populární slovo digital znamená, že lidé mohou velké množství služeb nakupovat a konzumovat skrze celou řadu distribučních kanálů. Nejedná se jen o kamenné obchody a bankovní pobočky, ale samozřejmě obecně internet, mobily, tablety, hodinky a celou řadu dalších věcí. Velmi brzy bude například možné platit za benzín či parkovné skrze obrazovku zabudovanou v autě apod. Bude to rychlejší, pohodlnější i bezpečnější.
Maxim Vrána, ředitel produkčního streamu společnosti Unicorn
„Při využívání elektronických plateb je navíc možné jednotlivé transakce třídit, přehledně kategorizovat a například v internetovém nebo mobilním bankovnictví zjistit, za co kolik utrácím. To vše vede např. k vyššímu povědomí o tom, kde mohu ušetřit. To, že lidé hotovostní operace v podstatě velmi brzy téměř opustí je jasné, otázka bude skrze jaké společnosti a mechanismy budou své transakce provádět. Transakční business již rozhodně není výsadou pouze bank, je celá řada firem, které vám vydají platební kartu či jiný nástroj, skrze který je možné transakce provádět. Celé to bude o tom, kterým společnostem budou klienti důvěřovat, jak bude který nástroj pohodlný a zda bude ve správný okamžik k dispozici,” dodává Vrána.