Hřbitovy v datech

Hřbitovy v datech

Podzim je obdobím, kdy nejčastěji vzpomínáme na ty, kteří nás opustili. Především kvůli dušičkám a blížícím se Vánocům zaznamenávají hřbitovy v této části roku svou nejvyšší návštěvnost. Kolik hřbitovů se ale u nás vůbec nachází a ve kterých městech fungují krematoria? Přiklánějí se Češi v současnosti spíše ke kremaci, nebo k pohřbu do země? A kolik vůbec poslední rozloučení stojí? Podívali jsme se v dalším článku Česka v datech.

V roce 2018 v Česku zemřelo 112 920 lidí, což je nejvyšší počet za posledních více než deset let. K nejvíce úmrtím došlo letos ve Středočeském kraji, kde skonalo celkem 13 687 lidí. Do roku 2017 držel smutné prvenství v případech úmrtí kraj Moravskoslezský, který byl ale právě v roce 2018 poprvé překonán, konkrétně o 38 zemřelých. K nejvyššímu počtu úmrtí dlouhodobě dochází ve velkých městech. V roce 2018 zemřelo 12 417 obyvatel Prahy, 4 236 brněnských občanů a 3 491 lidí z Ostravy. Při přepočtu na počet obyvatel je však pořadí třech největších Českých měst naprosto opačné.

Co si počít v případě smrti blízkého?

Smrt v rodině je skutečnou tragédií, se kterou se spousta lidí vyrovnává jen s velkými obtížemi. Nikdo nechce myslet na to, že by se jeho blízkým mohlo něco stát, vždy je ale důležité být připraven na nejhorší. Smrt s sebou totiž kromě smutku nese i několik zásadních povinností, o kterých je dobré vědět. Co je tedy v České republice v případě úmrtí v rodině nutné zařídit?

  • Kontaktovat tísňovou linku 112 či zavolat obvodnímu lékaři zemřelého, který konstatuje smrt a sepíše list o prohlídce.
  • Kontaktovat pohřební službu není třeba ihned. Po přiměřenou dobu a po dohodě s lékařem je možné ponechat tělo doma. Svlékout, umýt a obléknout zemřelého smíte ve vhodné místnosti v jakémkoliv zdravotnickém lůžkovém zařízení bezplatně a totéž platí i o jakékoliv provozovně pohřební služby.
  • S pohřební službou se po jejím příjezdu domluví následná schůzka pro sjednání pohřbu. Na schůzku je vhodné vzít občanský průkaz zemřelého, oblečení, které měl zemřelý rád, pohřební návleky a v případě zájmu fotografii zemřelého pro tvorbu parte a vystavení v rámci obřadu.
  • Pokud blízký zemře ve zdravotnickém či sociálním zařízení, zajišťuje prohlídku personál tohoto zařízení. Pozůstalí mají vždy právo vybrat si pohřební službu.
  • Dále je potřeba podstoupit následující nezbytnosti:
    • odevzdání občanského průkazu na matriku obecního úřadu
    • odevzdání řidičského průkazu na dopravním inspektorátu
    • odevzdání kartičky pojištěnce pojišťovně
    • odevzdání cestovního pasu na obecním úřadě
    • odevzdání případného přeplatku starobního důchodu České poště nebo České správě sociálního zabezpečení
    • odevzdání vojenské knížky vojenské správě

Druhy pohřbů v ČR

V Česku existují v zásadě tři typy pohřbívání. Jsou jimi zpopelnění bez obřadu, zpopelnění s obřadem a uložení do země s obřadem. Pohřby bez obřadu jsou těmi nejlevnějšími a nejsmutnějšími variantami a většinou probíhají formou zpopelnění. V takovém případě dochází ke kremaci bez účasti rodiny, která posléze pouze obdrží urnu s ostatky. I tak se cena tohoto způsobu pohřbu pohybuje průměrně okolo deseti tisíc korun. V této ceně mohou být kromě samotného zpopelnění zahrnuty i další položky, jako jsou úprava a převoz zemřelého, uložení jeho těla do doby zpopelnění, cena konečné rakve a další poplatky.

Při zpopelnění s obřadem stoupne cena řádově na dvojnásobek. V ceně jsou totiž další položky jako květinová výzdoba, pronájem obřadní síně a případně zaplacení řečníka, který pronese smuteční rozloučení. Nejdražší variantou je většinou pohřeb do země, v rámci kterého roste cena i kvůli výkopu a pronájmu místa hrobu a ceně dřevěné rakve. Ta může začínat na čtyřech tisících korunách, ale jejíž horní cenová hranice je takřka neomezená. Ceny se kvůli náročnosti vykopání hrobu různí i dle ročního období. Pokud je však hřbitov blíže než krematorium a výkop hrobu dotuje město nebo obec, může být pohřeb do země pro pozůstalé levnější než kremace s obřadem.

Konkrétní částky pohřební ústavy zpravidla neuvádí, právě kvůli tomu, že se obřady skládají z různých variabilních složek, ze kterých si mohou pozůstalí vybírat. Typ rakve, obřadní proslov, květinové dary či živá hudba, to všechno jsou faktory, které se na konečné ceně podílejí. Výši finální částky ovlivňuje i doba, po kterou byl zemřelý uložen v chladicím zařízení pohřebního ústavu. Ceny pohřbů se obecně liší i podle měst a konkrétních firem.

Pohřby a smuteční obřady však nepředstavují jedinou částku, kterou musí pozůstalí uhradit. I samotná hrobová místa jsou opatřena vlastní cenovkou, která se liší podle jednotlivých obcí. Hrobová místa se nekupují, ale pronajímají, a maximální cenu nájmu stanovuje Ministerstvo financí. Nejdražší je nájem těchto pozemků v Praze, kde je cena pohřebního místa stanovena na 134 Kč za m2 na rok. V Brně a Ostravě se cena může dostat na 83 korun a za nejvýše 61 Kč si hrobní místo o rozloze jednoho metru čtverečního můžete pořídit v Českých Budějovicích, Plzni, Zlíně a dalších městech. Nejnižší jsou maximální ceny nájmu v obcích do 25 000 obyvatel, kde metr čtvereční na rok nesmí překročit 22 Kč.

Sociální pohřby

Pokud mrtvý nemá žádné blízké, kteří by jej pohřbili dobrovolně, vypraví mu obec, na jejímž území byly nalezeny ostatky, sociální pohřeb (občas označovaný jako obecní). V tomto případě všechny náklady spojené s jeho smrtí hradí obec, která o jejich zpětné proplacení požádá dědice nebo Ministerstvo pro místní rozvoj. Všechnu potřebnou dokumentaci pošle buď dědici, nebo do datové schránky ministerstva. K sociálním pohřbům může dojít i pokud se nesjedná pohřeb do 96 hodin od oznámení úmrtí, či pokud se do týdne nezjistí totožnost zemřelého. V těchto případech mohou o ostatky zažádat i anatomické ústavy, ale pokud o ně neprojeví zájem, čeká vystrojení sociálního pohřbu právě obec.

Nejběžněji probíhají sociální pohřby formou kremace, ale podle obecních tradic a zvyklostí může dojít i k nákladnějším variantám. Výjimku představují pohřby cizinců, kteří se zpopelňovat nesmějí a namísto toho se pohřbívají do hrobu nebo hrobky na veřejném pohřebišti.

I sociální pohřby musí splňovat řadu podmínek, které se odvíjejí od druhu pohřbu, který obec pro zemřelého zvolí.

Povinné položky nezávislé na způsobu pohřbení:

  • odměna pro provozovatele pohřební služby
  • konečná rakev
  • rubáš
  • uložení těla zemřelého do rakve
  • manipulace s rakví
  • opatření hrobového místa (nájemní smlouva, nebo jednorázový poplatek za uložení urny či za rozptyl, úprava hrobu po slehnutí rovu, zaspárování hrobky, úprava hrobky pro ukládání uren apod.)

Povinné položky v případě pohřbení do země:

  • hrobnické práce
  • nájem hrobového místa na dobu tlecí

Povinné položky v případě pohřbení žehem:

  • kremace
  • urna
  • uložení popela do pevně uzavíratelné urny s označením
  • manipulace s urnou (včetně přenesení nebo převezení urny s lidskými ostatky na veřejné pohřebiště)

Česká krematoria

V České republice existuje 27 funkčních krematorií s 54 žárovišti. To nejstarší se nachází v Liberci, bylo založeno v roce 1918, je vybaveno dvěma pecemi a obdobně jako většina českých krematorií patří i to Liberecké obecní správě. V soukromém vlastnictví jsou na našem území pouze čtyři krematoria, a to v Táboře, Šumperku, Kladně a Hustopečích. Právě v Hustopečích je pak nejmladší české krematorium, které bylo otevřeno až v roce 1997.

Praha je jediným městem, které má k dispozici hned dvě krematoria. Jedno se nachází v Motole a druhé ve Strašnicích, obě tato zařízení pak mají ke spalování mrtvých dvě pece. Krematoria se systémem tří pecí se nacházejí v Ústí nad Labem, Plzni, Brně a Ostravě.

Počet pecí v krematoriích však nemusí odpovídat počtu spalovacích zařízení, která jsou skutečně v provozu. Některé pece jsou v současnosti například v technologické odstávce, a nemusí tak být využívány.

Od založení Československa zanikla pouze čtyři krematoria. V současnosti jsou nefunkční kremační zařízení na Olšanských hřbitovech v Praze, původní krematorium z roku 1924 v Mostě, o rok mladší zařízení v Ostravě a v roce 1934 otevřené krematorium v Ústí nad Labem. Všechna zmíněná města však v současnosti disponují modernějšími místy pro zpopelňování lidských ostatků.

Pro srovnání – naši sousedé na Slovensku mají krematorií podstatně méně – celkem 7. V obecním vlastnictví jich je pět a dvě další patří soukromým vlastníkům.

Kremace ve světě

Podle odhadů Evropské federace pohřebních služeb, si Češi volí zpopelnění v 82,88 % případů. Častěji si pohřby žehem volí jen v pěti světových zemích, kterým vévodí Japonsko s 99,98 % kremací. Z evropských zemí je před námi v poměru kremací vzhledem k ostatním způsobům pohřbu pouze Švýcarsko (84,59 %) a Dánsko (82,90 %).

Největší počet krematorií naleznete ve Spojených státech, kde se jich nachází 3 204. Na stupních vítězů je ještě Thajsko s 2 077 místy pro zpopelňování a Čína, kde jich je 1 745. Jen jedno jediné aktivní krematorium se nachází v Andoře, Bulharsku, na Islandu, v Litvě Lucembursku, Namibii a Spojených arabských emirátech.

Řekni, kde ty hroby jsou

Pokud jde o hřbitovy, je situace mnohem komplikovanější než v případě krematorií. Větší nebo menší místa posledního odpočinku se nacházejí i v mnoha malých vesničkách, ale neexistuje spolehlivá databáze, která by je všechny zmapovala. Nejlepším zdrojem dat v této oblasti je databáze vzniklá v rámci výzkumu vedeného Ministerstvem pro místní rozvoj a Katolickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy z roku 2006. Tento výzkum na českém území lokalizoval 5 779 veřejných i neveřejných pohřebišť. Ani tento seznam však není vyčerpávající, jelikož se již více než třináct let neaktualizuje.

V případě válečných hrobů a pietních míst je však situace jiná. Jejich aktualizovanou evidenci vede Ministerstvo obrany, které získává data od obcí s rozšířenou působností. Kromě samotné evidence musí obce informovat krajské úřady o stavu těchto hrobů a kraje pak musí o jejich stav pečovat. Největší počet válečných hrobů s ostatky je v Jihomoravském kraji, kde leží přes 9 tisíc válečných hrdinů. Na druhém místě je Praha s více než čtyřmi tisíci padlých vojáků a první trojici uzavírá Olomoucký kraj s více než dvěma tisíci hroby s ostatky.

V Česku je i několik hřbitovů pro domácí mazlíčky. Přestože se počet zvířecích hřbitovů rozrostl, je pohřbívání domácích mazlíčků na hřbitovech stále spíše kuriozitou. Češi mají dokonce i možnost nechat těla svých domácích zvířat spálit ve specializovaných krematoriích. Ty se ve své podstatě ničím neliší od běžných zařízení určených lidem a nabízejí třeba i urny na popel zvířat, zvířecí náhrobky či dokonce realizace smutečních obřadů.

Mohlo by vás zajímat

Kateřina Veselovská

Komputační lingvistika je součástí vývoje chatbotů nebo humanoidních avatarů, kteří následně za firmy komunikují s klienty, přibližuje svůj obor expertka na využití textových dat Kateřina Veselovská.