Když se kácí les
My Češi, když něco děláme správně, tak na to jdeme od lesa. Když jsme veselí, tak řveme jak na lesy a když kácíme les, létají třísky. Lesy mají zkrátka v našich srdcích nezastupitelné místo. V jakém jsou ale stavu a jak se na nich podepsala staletí změn v politice i způsobu hospodaření? Jaké stromy v nich rostou a jak je potřeba jejich druhovou skladbu změnit? Podívali jsme se na Česko v datech.
Osm tisíc let historie lesa v Českých zemích
Chceme-li dnes zkoumat historii našich lesů, máme velkou výhodu v tom, že dřevo bylo vždy strategickou surovinou (důležitou nejen pro stavebnictví, ale i jako zdroj energie pro hornictví, hutnictví nebo pro domácnosti) a jako takové bylo poměrně pečlivě evidováno. Zároveň byl přehled o rozloze a stavu lesů důležitý pro výběr daní nebo plánování hospodaření. První dochované doklady o zjišťování stavu lesa máme již ze 14. století z rožmberského panství, od 16. století byly pak na jednotlivých panstvích vydávány lesní řády a instrukce. Velká šetření o stavu lesů se dochovala díky rozvoji hornictví a hutnictví (16. a 17. století např. pro krkonošské lesy), později se rozvinulo lesní hospodářské zřízení, které získávalo informace i o složení porostu a dalších důležitých charakteristikách lesa.
Jak tedy dnešní území České republiky vypadalo co do lesního porostu? První zásah do krajiny zcela pokryté panenským listnatým a smíšeným lesem přinesla neolitická revoluce (zhruba v 6. tisíciletí př. n. l.), kdy došlo ke kolonizaci území kolem velkých vodních toků. Prudký úbytek divokých lesů pak přinesla středověká kolonizace mezi 12. a 14. stoletím, po třicetileté válce v první polovině 17. století ovšem z Českých zemí zmizelo asi 43 % populace, což znamenalo částečný návrat lesů. K maximálnímu odlesnění naší krajiny došlo v 18. století, následkem čehož se rozvinulo lesní hospodaření a do české kotliny se ve velkém dostaly nejprve borovice a později i smrky. Smrkové monokultury se pak výrazně prosadily s průmyslovou revolucí v 19. století.
Období po druhé světové válce lesu nejprve přálo - v pohraničí, odkud zmizely přes tři miliony obyvatel a s nimi i zemědělské pozemky a celé vesnice, později i všude tam, kde se lidé přestěhovali z vesnic do měst a opustili hůře obdělávatelné pozemky. 70. léta ale přinesla ekologickou katastrofu a kolaps horských monokultur oslabených především emisemi síry a kyselými dešti. Snahu o jejich záchranu či obnovu reprezentuje od 60. let vznik národních parků (tím prvním na území dnešní ČR byl v roce 1963 ten Krkonošský).
Dnes data o výměře lesních pozemků zpracovává Český úřad zeměměřický a katastrální, který je eviduje v rámci Katastru nemovitostí. Pozemků určených k plnění funkce lesa (PUPFL) bylo v roce 2015 na 2,617 mil. ha, tedy asi 33 % území ČR. K dispozici jsou také údaje z Národní inventarizace lesů, která udává přes 2,904 mil. ha. Znamená to, že asi 10 % zalesněné plochy dnes v katastru není vedeno jako lesní pozemek.
Vlastnictví lesů je jako kronika českých dějin
Vlastnická struktura lesů kopíruje vývoj v naší společnosti. V roce 1918 - po zrušení šlechtických titulů - tak mizí více jak 20 % lesů vlastněných šlechtou, které se „rozpouštějí” v lesech soukromých. Po roce 1948 pak mizí i lesy soukromé a církevní, které jsou postupně zestátněny. Rok 1989 znamená návrat soukromého vlastnictví a po roce 2010 se díky církevním restitucím část lesů dostává zpět do správy církví.
Jelikož lesy vždy představovaly důležitou společenskou hodnotu, existovala snaha o právní regulaci lesního hospodaření na našem území již od 13. století. Poměrně velkou právní změnou byly tzv. Tereziánské lesní řády v 18. století, které reagovaly na špatný stav lesů. Vlastnictví a užívání lesů bylo změnami právní regulace dotčeno pozemkovými reformami za první republiky. Následně pak samozřejmě s ohledem na změnu doktríny vlastnických a užívacích práv podle sovětského vzoru několikrát i po roce 1948. Za návrat k normálu lze považovat úpravy po roce 1989. Zejména ve vztahu k restitučním předpisům a vlastnickým sporům můžeme ale i dnes jako právníci narážet na historické právní úpravy. Není pak výjimkou, že si počteme i v zápisech psaných švabachem.
Martin Bohuslav, advokát a partner Deloitte Legal
Podle Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství Ministerstva zemědělství byly v ČR v roce 2016 téměř ¾ lesního porostu vedeny jako lesy hospodářské, 2,1 % pak jako lesy ochranné (tedy takové, které rostou na nepříznivých stanovištích a brání půdu před erozí nebo sesuvy) a 23,6 % jako lesy zvláštního určení (na území národních parků, národních přírodních rezervací, v pásmech hygienické ochrany vodního zdroje nebo ve vojenských újezdech).
Nahodilá těžba roste rychleji. Na vině jsou orkány nebo kůrovec
Těžba dřeva v ČR dlouhodobě roste. Zatímco v roce 1950 se na našem území vytěžilo 7,45 mil. m3 dřeva bez kůry, v roce 2017 to bylo už 19,4 mil. m3 dřeva bez kůry, tedy téměř trojnásobek. Více je především nahodilé těžby (o jakou se jedná vysvětlujeme níže) - v 50. letech se takto vytěžilo asi 1,9 mil. m3 dřeva bez kůry, od 80. let je to pak kolem 6,8 mil. m3, tedy více než 3x tolik. Na druhou stranu plánovaná těžba se oproti 50. letům zvedla asi o 50 % (z 6,6 mil. m3 dřeva bez kůry ročně v 50. letech na asi 9,9 mil. m3 v současné dekádě).
Co způsobuje ony výkyvy v nahodilé těžbě? Přesnější informace máme od roku 1982, kdy se těžba začala rozlišovat nejen na plánovanou a nahodilou, ale také podle příčiny nahodilé (neplánované) těžby na hmyzovou, živelní, exhalační a ostatní. Řádově desítky procent z celkové těžby každoročně připadnou na živelní nahodilou těžbu, kterou např. v roce 2007 obstaral orkán Kyrill. Právě živelní těžba tehdy pokryla 68 % nahodilé těžby.
Ve zhruba desetiletém cyklu se pak opakují kůrovcové kalamity. Ta aktuální je zatím nejsilnější, jakou Česko pamatuje od vzniku moderního lesnictví. V loňském roce stál kůrovec za celými 30 % celkové těžby, nejintenzivněji se těžilo především v Moravskoslezském kraji (64,5 % těžby v roce 2017 kvůli kůrovci) a Olomouckém kraji (39,1 % kvůli kůrovci a dalších 39 % kvůli živelním pohromám). V obou krajích padlo loni 9 stromů z 10 právě z důvodu nahodilé těžby.
Současná kůrovcová kalamita s sebou přináší i další problémy, jako je například nedostatek lesních dělníků. Firmám i samosprávám chybějí tisíce lidí a o podobnou práci není při současné nízké nezaměstnanosti zájem. Proto stále více z nich sáhlo během roku 2018 po zahraničních dělnících, především z Ukrajiny. Kalamity znamenají i menší výdělky pro firmy, které jsou zahlceny těžbou nekvalitního dřeva, jehož cena je oproti dřevu zdravému zhruba poloviční.
Zuzana Lhotáková, SAS Institute ČR
Čelíme ekologické katastrofě. Co děláme pro obnovu svých lesů?
Nevhodné druhové složení s převažujícími nepůvodními smrky, postupná změna klimatu (rostoucí teploty, sucho), neschopnost státních podniků (Lesy ČR) pružně reagovat na vznikající problémy nebo nedostatečná motivace k těžbě ze strany státu. To jsou hlavní z příčin dnešního stavu českých lesů, který odborníci označují za ekologickou katastrofu. Podle odborníků na lesní hospodářství správci lesů „zaspali” a staré lesy dnes nejsou schopny hrozbám samy čelit. Odolnost stromů totiž klesá s věkem a zatímco ještě v roce 1970 byla průměrná doba obmýtí (tedy plánované produkční doby lesa) 102 let, dnes je to už 115 let.
Pod pojmem doporučená skladba rozumíme ekonomicky, ekologicky a funkčně vyvážené zastoupení dřevin, které zaručuje vyvážené plnění produkčních a mimoprodukčních funkcí lesa (eAgri.cz). Přirozená skladba je pak rekonstrukcí vývoje lesa za současných přírodních podmínek, pokud by nedocházelo k zásahům člověka. Zastoupení smrku v našich lesích klesá stále pomalu (průměrně o 2,25 % za dekádu), u borovice o 0,75 % za deset let. Nárůst bukových porostů je pak 1,44 %, dubu zhruba 0,56 % a ostatních listnatých stromů 0,88 % za dekádu. Při současné rychlosti změny složení našich lesů bychom tedy dosáhli doporučené skladby zhruba za 30 (v případě dubu) až 60 let (u smrku a buku), resp. za 260 let v případě jedle.
Od 90. let postupně narůstá podíl listnatých stromů v nových výsadbách, druhovému složení našich lesů ale stále dominuje smrk (v roce 2017 šlo o 39,8 % nově zalesněné plochy, v případě buku pak o 22,1 % a dubu o 13 % plochy). Děje se tak i přesto, že smrkové monokultury jsou ekologicky málo odolné, o čemž se ví již desítky, ne-li stovky let.
Udržování lesa a obnova vhodného druhového složení jsou důležitým faktorem i pokud les zvažujeme jako investici. Správně druhově složený les totiž spíše odolá výše zmíněným rizikům a třeba už naše děti budou moci z takové investice těžit. Lze totiž předpokládat, že cena dřeva poroste rychleji než inflace a i díky novým technologiím zpracování dřeva bude možné zvyšovat zisky. Ceny přírodních zdrojů - tedy i lesů - jsou u nás navíc stále na nižší úrovni než na západ od našich hranic a meziročně mohou růst i o desítky procent.