Dobrý soused

Dobrý soused

Jak se Češi angažují: 363 tisíc dobrovolných hasičů, 3 190 vojáků v záloze a nespočet různých spolků. Nejčastější formou pomoci jsou peněžní dary

Ačkoliv má Česko velkou tradici v dobrovolnictví a spolcích, v dobročinných aktivitách za světem zaostáváme. V měřítku World Giving Index se umisťujeme na 111. příčce ze 126, a to především kvůli menší ochotě pomoci cizímu člověku. Když už ale pomáháme, nejčastěji posíláme peníze na podporu nemocných a postižených. V Česku navíc funguje nespočet různých spolků a neziskovek zlepšujících životy v obcích. Nejpočetnější dobrovolnickou organizací jsou dobrovolní hasiči, mezi které se řadí bezmála 363 tisíc Čechů. České obce žijí i sportem a kulturou. Na našem území funguje 23 tisíc sportovních klubů, 1 083 sokolských jednot a za kulturou můžete vyrazit do 278 divadel, 483 muzeí či 664 kulturních domů.

Češi mají řadu možností, jak mohou být svému okolí prospěšní. Mohou se nejen přidat k dobrovolným hasičům nebo k armádním zálohám, ale mají možnost zapojit se do dobrovolnických aktivit či posílat finanční a materiální dary. Česko zároveň nabízí řadu možností, jak se zapojit do veřejného života přímo ve své obci. Ať už preferujete sport nebo kulturu, řada obcí nabízí hned několik příležitostí pro využití volného času.

Sportem ku zdraví

O sportovní vyžití se v českých obcích stará bezmála 23 tisíc sportovních klubů. Nejvyšší počet podle informací Národní sportovní agentury najdete v Praze, na jejímž území se jich nachází přes 1 800. V druhém okrese Brno-město pak není ani třetina sportovních klubů co v hlavním městě. Při přepočtu na kraje se Praha posouvá až na páté místo. První pozici zaujímá Středočeský kraj, který nabízí sportovní vyžití v téměř 3 tisících klubů a na druhou jižní Moravu má náskok o více než 830 organizací. Nejřidší je zastoupení těchto spolků na Karlovarsku, kde zhruba 300 tisícům obyvatel slouží jen 517 sportovních klubů.

I na sportovní aktivity v letošním roce přirozeně dolehla pandemie koronaviru. Projevilo se to například na útratách za sportovní vybavení a využívání sportovních zařízení. „V říjnu klesly celkové útraty za sport oproti loňskému roku o 14 % a v listopadu přišel 46% meziroční propad. Nejvíce se to dotklo sportovišť, kde objemy transakcí klesly o 77 % a jejich počet až o 82 %,” uvádí analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová na základě dat o karetních transakcích klientů této banky. Sportoviště tak nadále mohla prodávat pouze předplatné či sportovní vybavení. Ani v této oblasti se ale podle údajů České spořitelny nepodařilo obchodníkům dostat na úroveň předchozího roku. „Zájem o koupi sportovního vybavení z hlediska počtu provedených transakcí klesl mezi listopady 2019 a 2020 o více než 50 % a objem transakcí byl oproti loňsku nižší o 45 %,“ doplňuje Hrtúsová.

Zajímá vás, jakým sportům se věnujeme nejvíce? „Češi hrají nejčastěji fotbal. Organizovaně se mu věnuje 330 tisíc Čechů a 19 tisíc Češek. Následuje tenis s celkem 50 tisíci organizovanými jednotlivci a atletika (42 tis.), kde je poměr mužů a žen vyrovnaný. Ženy dominují nad muži ve volejbale, gymnastice či jezdectví. Naopak lednímu hokeji se závodně věnuje 36 tisíc Čechů a necelé 3 tisíce Češek,“ říká Tereza Hrtúsová, která vychází z čísel Českého statistického úřadu.

Karlovarsko a Ústecko bez sokoloven

Vedle zmíněné statistiky pak stojí český fenomén – Česká obec sokolská, jejíchž 1 083 jednot spadá do 42 zastřešujících žup. Za první republiky (během takzvaného zlatého věku Sokola) zahrnovala až 52 žup, a některé z nich byly i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. V současnosti nese nejpočetnější župa název Východočeská — Pippichova, která se nachází na území Pardubického kraje a zahrnuje 67 jednot. Nejmenší možnosti sportovního vyžití v rámci sokolských tělovýchovných jednot mají obyvatelé Karlovarska, pod jehož župu spadá pouze šestice jednot. Praha je jediným českým městem, na jehož území se rozprostírá více žup zároveň – konkrétně tři, které dohromady zahrnují 53 individuálních jednot. V současnosti má Sokol na 160 tisíc členů. Pro jeho rekordní období bychom se opět museli vrátit k první republice, kdy se počet aktivních sokolů podle oficiálních stránek organizace blížil až k milionu.

Stručná historie Sokola


Začátky Sokola (plným názvem České obce sokolské) se pojí až s uvolněním poměrů v Rakousko-Uhersku, kdy byly zakládány různé spolky, kluby a další zájmové organizace. Jedním z nich byl i ústav Malypetrův, v němž jako cvičitel působil i Miroslav Tyrš. Ten se spojil s Juliem Grégrem a v prosinci roku 1861 představili stanovy nově vzniklé Tělocvičné jednoty pražské.

V únoru následujícího roku zasedala první valná hromada, a toto datum je tak považováno za skutečné založení Sokola. Už v počátcích byl cvičební program Sokola značně progresivní. Kromě klasických disciplín se cvičenci věnovali i úpolovým aktivitám, jako je šerm, zápas a další bojové sporty, či základům atletiky. Už tehdejší Sokol zahrnoval i kulturní a společenský program včetně přednášek, plesů, zábav či hudebních a divadelních vystoupení.

Sokolové se zapojovali i do obou světových válek — stali se součástí československých legií (které přejaly jejich oslovení „bratře“ či pozdrav „Nazdar!“) a podíleli se i na odboji proti nacistické okupaci. Sokolové spolupracovali i na přípravě atentátu na Heydricha. Za všechny tyto zásluhy se Sokolu komunistický režim „odvděčil“ tím, že jej začlenil do socialistické tělovýchovy, a Sokol tak jako samostatná a dobrovolná organizace zanikl. Pokus o obnovu během Pražského jara 1968 zmařil vpád vojsk Varšavské smlouvy a následná normalizace. Sokol byl skutečně obnoven až na podzim roku 1989.

Kultura na každém rohu

Ne všichni se však chtějí se svými sousedy sdružovat skrze sportovní aktivity a mnozí dávají přednost kultuře. Podle Centra informací a statistik kultury se v České republice nachází 664 různých kulturních domů, ve kterých se mohou obyvatelé obcí scházet v rámci společenských akcí a večírků. Nejmenší zastoupení mají kulturní domy na Vysočině, kde jich je na ploše zhruba 6 800 km2 pouze 26. Naopak více než sedminu všech českých „kulturáků“ najdeme na jižní Moravě.

Kromě kulturních domů se Česká republika může chlubit například i 278 divadly a 483 muzei a galeriemi. Existuje však ještě jedno kulturní zařízení, které se nachází téměř v každé obci a které je zastoupeno téměř čtyřikrát více než ty výše zmíněné. Městské, obecní či místní knihovny fungují v českých obcích buď samostatně, nebo v rámci základní školy, galerie či obecního úřadu. Na českém území je takových zařízení 5 327. Počet obcí v České republice je pro lepší představu 6 258. Podle výzkumu vedeného nadací manželů Gatesových v roce 2016 má Česko nejhustší síť knihoven na světě a jedna knihovna tak připadá na 1 971 obyvatel, což je čtyřnásobek evropského průměru. Zatímco například divadla mají největší koncentraci ve velkých městech (v různých částech Prahy jich je 145), knihovny jsou vcelku rovnoměrně rozmístěné po celém Česku. Kromě vojenských újezdů najdete jediná „hluchá místa“ bez vlastních knihoven na východě Karlovarského kraje, v jižních Čechách u hranic s Rakouskem, na jihu Plzeňska a v Jeseníkách.

170. narozeniny dobrovolných hasičů

Spojení s blízkou komunitou nemusí probíhat jen v rámci sportovních klání či kulturních představení. Češi mají řadu možností, jak mohou být lidem ve svém okolí prospěšní. Jednou z těchto aktivit je i zapojení do sborů dobrovolných hasičů, které se u nás těší velké popularitě. Jejich členská základna spojuje 362 995 dobrovolných požárníků v 7 663 sborech, a jde tak o největší dobrovolnickou organizaci v Česku. Mimo Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, které je největší zastřešující organizací dobrovolných hasičů, na našem území fungují i Česká a Moravská hasičská jednota. Popularitu dobrovolných hasičů už desátým rokem potvrzuje i anketa Dobrovolní hasiči roku. Vyhlášení výsledků letošního jubilejního ročníku proběhne 19. listopadu. V loňském roce zvítězili hasiči z obce Drnovice v Jihomoravském kraji, kteří obdrželi 1 682 hlasů.

Dobrovolní hasiči vyjíždějí nejen k požárům, ale zasahují i při povodních a dalších živelních katastrofách, ekologických haváriích a pomáhají i u dopravních nehod a dalších mimořádných událostí. Podobně jako historie Sokola se i historie sborů dobrovolných hasičů pojí už s Rakouskem-Uherskem. První spolek na našem území vznikl v roce 1850 a byl složen z převážně německých občanů obce Zákupy v Libereckém kraji.

Kde je nejvíc „dobráků“?

Nejpočetnější jsou dobrovolní hasiči v okrese Žďáru nad Sázavou, kde se mezi jejich členy řadí více než 12 tisíc obyvatel. V nejvýchodnějším okrese Vysočiny se nachází i největší množství sborů dobrovolných hasičů, konkrétně jde o 256 jednotek. Naopak nejméně dobrovolných hasičů i jejich sborů najdeme na severozápadě Česka, a to zejména v Sokolově, kde bylo k roku 2019 registrováno 11 jednotek se 409 členy.

Žďár se umisťuje na předních příčkách žebříčku i v přepočtu dospělých dobrovolných hasičů na obyvatelstvo, ale o „medailovou“ pozici jej připravil Pelhřimov a okresy na jihozápadě republiky. Na špičce jsou ve srovnání Klatovy, které mají v absolutních číslech o přibližně 118 hasičů na tisíc obyvatel oproti 103 ve Žďáru. Nejmenší podíl na populaci mají hasiči v městských okresech. Nejméně zastoupeni jsou v Praze, kde jsou mezi tisíci obyvateli pouze dva dobrovolní hasiči, poté následuje Brno s necelými třemi.

Jak se stát dobrovolným hasičem?


Způsobů k zapojení mezi dobrovolné hasiče je hned několik. Členem sboru se můžete stát už od šesti let a účastnit se tak například požárního sportu. Do sboru se však může dostat kdokoliv, například i senioři, kteří mohou pomáhat například s chodem organizace či s pořádáním společenských akcí a soutěží. Aktivním členem jednotky, která se účastní výjezdů, se však můžete stát až na základě doporučení velitele. Nejlepším postupem pro zapojení do sboru dobrovolných hasičů je v každém případě osobní návštěva hasičárny, pod kterou máte zájem patřit.

Nadšení nováčci a zkušení mazáci

Členské základny dobrovolných hasičů jsou různorodé napříč celým Českem. Zájem o členství se nevytrácí ani u mladších generací, jelikož až 18 % členů sborů českých dobrovolných hasičů dosud nedosáhlo osmnácti let. Nejmladší je členská základna dobrovolných hasičů z Ústí nad Labem, kde je 43 % členů mladší 27 let. Ústí vede i v poměru těch úplně nejmladších dobrovolníků, jelikož 35 % z nich zatím nedosáhlo dospělosti. Naopak nejstarší jsou hasičští dobrovolníci v Jindřichově Hradci, kde už 82 % přesáhlo věk 26 let. Ačkoliv mají Klatovy největší zastoupení dobrovolných hasičů v populaci, neznamená to, že by zde rostl zájem o členství v této organizaci. Klatovy totiž mají pouze 19 % členů pod 26 let, a jejich členská základna tedy rozhodně nemládne.

Nedělní vojáci

Stát se dobrovolným hasičem však není jediný způsob, jak se mohou občané České republiky aktivně zapojit do ochrany společnosti. Méně častá, ale přesto oblíbená je i účast ve vojenských zálohách. Zatímco dobrovolní hasiči vyjíždějí do akce běžně, nasazení vojenských záloh je zcela výjimečné. Členové aktivních záloh se několik týdnů v roce věnují vojenskému výcviku, zbylý čas patří jejich civilnímu zaměstnání. Do „akce“ vstupují při výjimečných stavech ohrožení státu, za válečného stavu nebo při nevojenských krizových situacích (zejména živelní a ekologické katastrofy).

Do aktivních záloh se můžete přihlásit skrze online registrační formulář nebo na rekrutačním středisku Armády České republiky. Nové zájemce čeká po registraci šestitýdenní kurz základní přípravy, pokud jsou ovšem bývalými vojáky z povolání či absolventy vojenské služby, kurz absolvovat nemusí. Zájemci o službu v aktivních zálohách se mohou zapojit do pěších rot krajských měst, jednotek vojenské policie, k vojenskému zpravodajství, do velitelství různých sekcí armády, ke vzdušným silám či do pozemních sil.

Od roku 2015 se počet vojáků v aktivní záloze více než zdvojnásobil, a loni tak mělo Česko v záloze 3 190 vojáků. Do roku 2025 plánuje mít Armáda České republiky ve svých řadách 5 873 vycvičených vojenských záložníků. Víc než třetinu představují vojáci ve věku od 40 do 50 let a druhou nejpočetnější skupinou jsou s 28 procenty celkového složení třicátníci. Naopak nejmenší zastoupení mají vojáci ve věku do dvaceti let, které následují šedesátníci. Co se týče vojenských hodností, mají české zálohy nejvíce svobodníků (1 079). Nejvyšší a zároveň nejméně zastoupenou pozicí je v aktivních zálohách plukovník, jehož hodnost má pouze 1 člen záloh.

Zelené „parklety“

Pokud máte zájem zlepšovat stav svého okolí, nemusíte se hned zapojovat mezi hasiče či vojáky, ale můžete začít v menším měřítku. Pořádat rozličné společenské akce může naprosto kdokoliv, jen k tomu musí získat potřebné zázemí od své obce. Přes velký počet kulturních domů jsou jejich nájmy často velmi vysoké, a nejen z toho důvodu se hodí především pro větší akce. Kde se ale pobavit například se sousedy, když se vám zrovna nechce – nebo nemůžete jít – do žádné restaurace?

Odpověď na tuto otázku vznikla v San Franciscu, a v současnosti je oblíbená například ve Vídni. Ta totiž podporuje zakládání takzvaných „parkletů“. Jde o malé zelené oázy v ulicích měst, konkrétně na místech určených k parkování. Občané Vídně mohou požádat město o zábor parkovacího místa, na kterém společně se sousedy mohou vystavět miniaturní park či místo k posezení se sousedy dle vlastní invence. Na malých prostorech parkovišť se většinou objevují europalety s různou výzdobou či sezením. Parklety mohou být zahrádkou přinášející do centra tolik potřebnou zeleň, ale mohou sloužit i k hraní her či příjemnému venkovnímu posezení.


Zdroj: WikimediaCommons, autor: Zorro2212

Na popularitě těchto komunitních projektů se podílí i samotná Vídeň, která v srpnu proměnila jednu z křižovatek okružní třídy Gürtel v zelený prostor a koupaliště s přístupem zdarma. Vedle malého bazénu dočasně vyrostlo i pódium, občerstvovací stánek i speciálně upravený autobus, který sloužil jako zázemí různých workshopů.

Městské komunitní projekty vznikají i u nás. Za zmínku stojí sdílené zahrádky, hřiště a parky. K podpoře takových míst přispívá například Česká spořitelna, která už druhým rokem vede projekt s názvem Dokážeme víc. „Podporujeme projekty aktivních lidí, kteří mají nápady, jak vylepšit své okolí. Zakládají spolky, upravují návsi, obnovují lavičky, studánky nebo zaniklé stezky, sází stromy, staví altánky k sousedským akcím a sami takové akce pořádají. Hlásit se mohou celoročně a získat mohou až sto tisíc korun. Letos jsme spolu s Nadací Via podpořili 53 projektů, mezi které jsme rozdělili více než 3,7 milionu korun,“ říká Andrea Studihradová, která v České spořitelně program Dokážeme víc koordinuje. „V programu jsme zareagovali i na pandemii. V první vlně jsme vypsali dvě kola mikrograntů a podpořili dalších 90 projektů za více než 700 tisíc. Ocenili jsme ty, kdo šili roušky, i ty, kdo vraceli život do ulic. Po druhé vlně tak logicky zvažujeme další mimořádné kolo,“ doplňuje Andrea Studihradová.

Ned Flanders nebo Dennis postrach ulice


Se sousedstvím se samozřejmě nejvíce pojí samotní sousedé. Češi jsou v hodnocení potenciálních sousedů poměrně přísní, jak ukazuje například každoroční průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění. V tomto průzkumu respondenti popisují svůj vztah k národnostním skupinám žijícím v ČR, které známkují stejným způsobem jako ve škole. Nejlépe známkou 1,7 hodnotí Češi sami sebe, těsně následují Slováci s 1,79 body a známku 2,51 obdrželi Poláci. Pohled Čechů na menšiny se pomalu, ale jistě postupně zlepšuje. V očích respondentů podstatně stoupli především Ukrajinci a Vietnamci. Druzí zmiňovaní se z 3,26 v roce 2013 vyhoupli k letošnímu březnu na 2,80. Výrazným způsobem (o více než 0,04 bodů) si nepohoršila žádná ze zkoumaných národnostních skupin.

Češi nejradši posílají peníze

Existují i jiné formy občanské angažovanosti, které nevyžadují nasazování vlastního života v armádě či skrze boj s plameny. Neziskové organizace však podle Fóra dárců zažívají během pandemie krušné časy. Až polovina neziskovek se letos dočkalo snížení darů od veřejnosti, 39 % z nich potkalo rušení přislíbené podpory a kvůli speciálním opatřením proti šíření viru polovině z nich klesly i výnosy z vlastní činnosti. Přestože důvěra ve veřejně prospěšný sektor oproti roku 2019 vzrostla o 8 %, až třetina lidí daruje během pandemie méně než v uplynulých letech. Znatelný nárůst je však vidět u posílání dárcovských zpráv (DMS). Zatímco vloni odeslali Češi mezi lednem a zářím na 381 tisíc zpráv, díky kterým se na pomoc potřebným vybralo 18,6 milionů korun, letos byl tento obnos téměř o tři čtvrtiny vyšší. Odeslali jsme 570 tisíc DMS s pomocí ve výši přesahující 32 milionů korun.

Právě finanční dary u nás bývají podle studie Centra občanského vzdělávání provedené v roce 2015 tou nejčastější formou pomoci. Tímto způsobem pomoc poskytuje přes 45 % respondentů výzkumu, zatímco materiální dary preferuje 43 % lidí. Přes třicet procent volí i internetové a papírové petice a v pětici nejčastějších forem angažovanosti je i přesvědčování blízkých. Na opačném konci žebříčku jsou stávky a nepovolené protesty.

Rozdíly mezi pohlavími jsou z hlediska forem poskytování pomoci naprosto minimální a ani věk neznamená mnoho odlišností. Jedním z výsledků generačního srovnání je však fakt, že s věkem roste ochota poskytovat peněžní dary. Češi se nejčastěji angažovali v podpoře nemocných a postižených, lidí v náročné životní situaci a těch, kteří byli zasaženi nějakou pohromou. Je však třeba mít na paměti, že jde o výzkum z roku 2015, ve kterém se proto ještě neodrazily politické protesty Milionu chvilek pro demokracii a dalších organizací.

Odměřená vstřícnost východního bloku

Oblíbenost peněžních darů v Česku potvrzuje i mezinárodní srovnání World Giving Index, za kterým stojí nadace Charities Aid Foundation. Tento žebříček patří mezi projekty, které prostřednictvím přesně stanovených metrik porovnávají dobročinnost občanů jednotlivých zemí světa a zaměřují se na různé aspekty vstřícnosti, mecenášství a filantropie. World Giving Index se věnuje především chování občanů jednotlivých států a jejich ochotě obětovat se pro druhé. Index dárcovství vyčleňuje kategorie dobrovolnictví, pomoc cizímu člověku a darování peněz a výsledky jednotlivých kategorií pak skládá ve výsledné skóre. „Nejlépe se Česká republika umístila právě v kategorii peněžního dárcovství, kde získala 70. příčku. V celkovém srovnání se pak nachází na 111. místě ze 126. zkoumaných států,“ vysvětluje Andrea Studihradová z České spořitelny. Nejhůře dopadlo Česko v kategorii „pomoc cizímu“, v níž se umístilo na 121. příčce.

Menší ochota pomáhat prochází celým bývalým východním blokem, jelikož Rusko, Polsko, Slovensko nebo Pobaltí dosahují podobných výsledků jako Česká republika. Absolutně nejhoršího výsledku dosáhla ze zkoumaných zemí Čína, jejíž 16% výsledek je jen o šest procentních bodů nižší než skóre Česka. Na opačném konci srovnání jsou pak Spojené státy, které žebříček vedou s 58 % v celkovém srovnání.

Finsko a Nizozemsko jako ráje filantropů

Česko si o moc lépe nevede ani ve srovnání Global Philantropy Environment Index, který se zaměřuje na to, jak jsou různé aspekty fungování jednotlivých států nakloněny filantropickým aktivitám. Výzkum se mimo jiné zaměřuje i na snadnost provozu neziskových organizací, danění darů či politické a sociokulturní prostředí zemí. Zatímco Česko je v evropském srovnání až v poslední třetině (Slovensko je ještě o dvě pozice za námi), o první místo se dělí Finsko s Nizozemskem. Nejvyššího umístění dosáhla Česká republika v oblasti politického prostředí, kde se vyhoupla na chvost první třetiny, ale například v kategorii sociokulturního prostředí jsme až šestí od konce.

Důvěra v ústavní instituce

S celkovou ochotou se angažovat souvisí i důvěra občanů. Ta se například ve vztahu k politice v Česku projevuje zejména na nejnižší, komunální úrovni. Podle dat Centra pro výzkum veřejného mínění Češi nejméně věří Poslanecké sněmovně a Senátu. Oproti tomu chovají poměrně silnou důvěru ve starosty a obecní zastupitele. Těmto lokálním představitelům důvěřuje 61 % respondentů, zatímco poslanci a senátoři se těší pouze zhruba 35% důvěře lidí, které zastupují. Nejvíce nerozhodní byli Češi v posuzování vlastní důvěry v hejtmany a krajská zastupitelstva, u kterých přibližně 20 % respondentů zvolilo možnost „Nevím“. Ve středu škály se pak nachází vláda a prezident, u kterých nedůvěra jen těsně převažuje nad důvěrou.

Ve srovnání důvěry ve vlastní politický systém sestaveném Eurostatem v roce 2013 Česko získalo 3,7 bodů z deseti možných, což znamená, že jsme byli s tehdejším politickým stavem spíše nespokojení. Přesto jsme se umístili nad průměrem Evropské unie. Podobně jako my ohodnotili své státní zřízení obyvatelé Slovenska, Polska, Lotyšska nebo Islandu. Silnou důvěru chovají k vlastním politickým systémům lidé žijící ve skandinávských zemích, jejichž skóre se zastavilo až na šesti bodech. Absolutním rekordmanem je pak Švýcarsko s 6,6 body. Naopak nejhůře dopadl Pyrenejský poloostrov s 1,9 body u Španělska a 1,7 body pro portugalskou vládu.

Ještě skeptičtější byli Češi ve vztahu k policii či právnímu systému, kde se dostali pod průměr EU. Většina občanů států s nedůvěřivým postojem k politickému systému má problém důvěřovat i zbylým dvěma pilířům. Jednou z výjimek je Irsko, jehož občané svému politickému zřízení nevěří naprosto stejně jako Češi, ale v důvěře v policii jsou v Evropě na třetím místě.

Češi bez zájmu o lokální politiku

Každý má příležitost měnit věci, se kterými nesouhlasí, a to jak v evropském, tak v menším měřítku. K tomu nám slouží volby různých úrovní. Jednou z těch nejnižších, která má dopad především na lokální politiku, jsou komunální volby, jež v různých variantách fungují ve všech státech Evropské unie.

Ne každý ale využívá možnost změny poměrů ve své obci. Češi chodí ke komunálním volbám ve srovnání s ostatními státy V4 ze všech nejméně. Volební účast u nás v roce 2018 vyšla na 47,3 %. V tom samém roce zaznamenalo Polsko v prvním kole vlastních voleb do obecních zastupitelstev téměř 55% účast. Druhé kolo pak bylo slabší, ale i s 48,8 % aktivních voličů jde v porovnání s Českem, Slovenskem a Maďarskem o nejvyšší voličskou účast.

Mohlo by vás zajímat

Kateřina Veselovská

Komputační lingvistika je součástí vývoje chatbotů nebo humanoidních avatarů, kteří následně za firmy komunikují s klienty, přibližuje svůj obor expertka na využití textových dat Kateřina Veselovská.