Svařák index 2016

Svařák index 2016: Proč se za průměrnou mzdu nejvíc napijeme v Ústí a nejméně v Karlových Varech?

Když v roce 1986 přišel magazín The Economist s tzv. Big Mac indexem – tedy srovnáním cen světoznámého sendviče od McDonald’s, na němž se rozhodl ukázat cenové hladiny v jednotlivých státech – asi netušil, že na něj o 29 let později naváže právě Česko v datech. To si ovšem v adventním čase namísto sendvičů vybralo svařené víno, tedy komoditu mnohem typičtější pro tuzemské adventní trhy. Letos tak už podruhé představujeme Svařák index – ukazatel rozdílu v cenových hladinách jednotlivých krajů na srovnání cen svařáku a průměrných výplat.

Proč jsme zvolili právě populární svařák? Jde o komoditu, kterou s jistotou najdete na každém vánočním trhu v každém českém, moravském i slezském městě. Její složení je navíc téměř všude stejné, stejně jako bychom u ní mohli najít jen minimální distribuční specifika. Díky tomu můžeme cenotvorbu svařáku považovat za velmi podobnou ve všech krajích, na rozdíl například od cukroví a vánoček (ty se přeci pečou v každém kraji jinak), kaprů (rybníky taky nejsou úplně všude) nebo stromečků (čím dál jsme od lesa, tím víc za ně zpravidla můžeme zaplatit).

Namísto Economistem používané Burgereconomics (ekonomické situace vysvětlované skrze burgery) jsme tak v roce 2015 zavedli nový, ryze český pojem Svařákonomika. Ta na jedné straně porovnává ceny kalíšku svařeného vína na vánočních trzích (nejen) krajských měst Česka, na straně druhé je pak dává do souvislosti s průměrnou mzdou daného kraje. Zjišťujeme tak, kolik svařáků si občan s průměrnou mzdou může dovolit během návštěvy vánočního trhu většinou na hlavním náměstí svého města. A díky tomu, že jsme se do Svařák indexu pustili letos už podruhé, můžete porovnat nejen to, jestli jsou na tom sousedi z vedlejšího kraje lépe, ale také to, jak se situace ve vašem kraji oproti loňsku změnila.

Podobně jako Big Mac index časopisu The Economist, i tento indikátor představuje popularizaci teorie parity kupní síly a možnosti odchylek od této teorie. Ukazuje se to na příkladech Prahy a Karlových Varů, kde poptávku po svařáku posiluje množství turistů navštěvujících tato města a výsledkem je vyšší cena. Svařák index nemůže - a jistě nemá ambici - konkurovat statistikám založeným na široké bázi cen zboží a služeb, představuje ale vtipný příklad porovnání cen, příjmů, a tedy reálných kurzů mezi jednotlivými českými městy.

David Marek, hlavní ekonom společnosti Deloitte

Nejvíce svařáků si dopřejete v Ústí, nejméně naopak v Karlových Varech

Vůbec nejvíc svařáků – téměř 993 – byste si za průměrnou mzdu mohli letos koupit v Ústí nad Labem. Pro nejdražší kalíšek hřejivého nápoje byste se pak museli posunout o zhruba 120 kilometrů na západ do Karlových Varů. S průměrnou cenou 55 Kč za kalíšek je letos lázeňská metropole vůbec nejdražší v Česku a v kombinaci s nejnižší průměrnou mzdou v zemi (23 104 Kč) musí být pro západočeské milovníky kořeněného vína opravdovým zklamáním. Kdyby totiž chtěli na vánočních trzích propít kompletní průměrnou měsíční mzdu v kraji, dopřáli by si jen 420 kalíšků - méně než polovinu toho, co v Ústí.

Tato statistika je ale způsobena odlišným charakterem krajského města od zbytku Karlovarského kraje. Samotné Karlovy Vary jsou silně orientované na zahraniční turisty, zatímco Karlovarsko patří mezi desítku okresů s nejvyššími výdaji u nás a je zároveň okresem, kde lidem průměrně zbývá z výplaty jedna z nejmenších částek v republice.

Metodika sběru dat především v krajských městech samozřejmě není dokonalá a toto zkreslení se typicky projevuje právě na případě Karlových Varů. Na jedné straně máme mzdu na úrovni kraje, na straně druhé pak ale cenu svařáku přímo v krajském městě, které je navíc cenově velmi asymetrické v porovnání se zbytkem regionu. Jediné místo, kde tak porovnání cen víceméně sedí, je Praha. Tam se totiž počítá průměrná mzda a cena svařáku ve stejném regionu.

Zuzana Lhotáková, Marketing Manager ve společnosti SAS Institute ČR

Druhou nejdražší destinací, co se svařáků týče, je letos Praha. I tady byste ale za místní průměrnou mzdu (výrazně vyšší než ve zbytku republiky) pořídili téměř 699 kalíšků - více než v Karlovarském nebo Jihočeském kraji. V závěsu za Ústím nad Labem jsou ve své „štědrosti” k milovníkům hřejivého nápoje ještě Královéhradecký, Moravskoslezský, Pardubický a Zlínský kraj. Tady všude byste za průměrnou mzdu pořídili přes osm set kalíšků svařáku.

Na první příčce tak v meziročním srovnání došlo k posunu. V roce 2015 jsme si totiž nejvíce svařáků za průměrnou mzdu mohli dopřát v Moravskoslezském kraji (945 oproti letošním 829). Hlavní důvod, proč Ostrava ztratila vedení? Letos musíme na ostravských trzích za svařák vytáhnout z kapsy oproti loňsku o pětikorunu navíc. Naopak levnější než v minulém roce je podle našich výzkumů svařák v Libereckém, Ústeckém, Středočeském a především Královéhradeckém kraji. V posledním jmenovaném činí rozdíl celých 15 korun.

„I porovnání cen jedné, vesměs totožné komodity má samozřejmě svá rizika. Jen těžko lze dosáhnout ideální situace, ve které bychom za všechny svařáky ve všech městech České republiky zaplatili stejnou částku. Záleží na kvalitě nabízeného nápoje u jednotlivých stánkařů, ceně možných speciálních vstupních ingrediencí nebo na turistickém potenciálu jednotlivých měst“, dodává Zuzana Lhotáková.

Svařák na vrcholu: Vyšší cena ale rychlejší „nástup”?

Když vyrazíme mimo krajská města (a vlastně i mimo města vůbec), našli bychom jeden z nejdražších svařáků u nás na Luční boudě na hlavním krkonošském hřebeni. Cena 60 Kč je zde ale snadno obhajitelná zvýšenými nároky na dovoz jednotlivých ingrediencí. A když navíc vezmeme v potaz vyšší nadmořskou výšku (přes 1400 m. n. m.), která má jak známo vliv na snášenlivost alkoholu, je dost dobře možné, že bychom se zde opili rychleji. Koneckonců, každý může volit podle sebe: Nejlevnější svařák v nejníže položeném krajském městě (Ústí nad Labem leží zhruba jen 150 m. n. m.) nebo jeden z nejdražších o více než 1200 metrů výše.

Mohlo by vás zajímat