Dostupnost zdravotní péče v Česku

Dostupnost zdravotní péče v Česku

V Česku přibývá lékařů, zubařů i farmaceutů, výrazně pomaleji pak rostou počty sester a porodních asistentek. Nejvíce lékařů a nemocničních lůžek najdeme v Praze, která je ale centrem spádové oblasti i z dalších krajů. Lékárníků je nejvíce v univerzitních městech, kde se vyučuje obor farmacie.

Dostupnost zdravotní péče se zlepšuje

Celkové počty lékařů, zubařů i farmaceutů v ČR (přepočtené na plné úvazky) se dlouhodobě zvyšují a díky tomu se obecně zlepšuje jejich dostupnost (tedy v řeči čísel klesá počet obyvatel připadajících na jeden celý úvazek lékaře).

Zatímco kolísá, resp. stagnuje počet úvazků všeobecných sester a porodních asistentek, výrazně narůstá počet úvazků lékařů a zubních lékařů. Mezi lety 1993 a 2016 se zvýšil o 40,6 % (z 34 934 na 49 101), počet obyvatel ČR za stejnou dobu vzrostl jen o 2,4 %.

Zuzana Lhotáková, marketingová manažerka SAS Institute

Podle žebříčku Euro Health Consumer Index si Česko vede poměrně dobře i v porovnání s ostatními evropskými zeměmi, v roce 2017 mu spolu se Slovinskem patřilo celkové 16. místo (se stejným celkovým skóre, jako má Velká Británie nebo Španělsko), což je sice o tři příčky horší než o rok dříve, v samotné oblasti dostupnosti lékařské péče ovšem došlo ke zlepšení, případně stagnaci (kromě dostupnosti zdravotní péče totiž patří mezi zkoumaná kritéria také informovanost a práva pacientů, výsledky zdravotnictví, rozsah zdravotnických služeb, úroveň prevence nebo dostupnost léčiv).

O postupném stárnutí českých lékařů a odchodech lékařského personálu do zahraničí jsme psali v tomto článku.

Mimochodem, Češi podle stejné zprávy navštěvují svého doktora - spolu se Slováky a Maďary - vůbec nejčastěji. Nejméně naopak „zaměstnávají” doktory v severských zemích (Dánsku, Norsku, Finsku a Švédsku), kde má poměrně silné kořeny systém rodinných lékařů.

Jak jsme na tom tedy s lékaři v Česku

Celkový počet lékařů

Počet úvazků lékařů v Česku narostl mezi lety 2003 a 2016 téměř o 18 %, z 35,3 tisíce na 41,6 tisíce. Na jednoho lékaře tak připadá méně obyvatel, než tomu bylo dříve (v roce 2016 289 lidí, v roce 2003 to bylo 254,3 člověka).

Zubaři a farmaceuti

O počtu zubařů v Česku a jejich věkové struktuře jsme psali v tomto článku.

V roce 2016 bylo v Česku 7 495 úvazků zubařů, což je téměř 16% nárůst oproti roku 2003. Počet obyvatel na jednoho zubaře (jeden úvazek) se tedy snížil z 1 578 (2003) na 1 411 (2016).

Farmaceutů - jejichž počty jsou k dispozici za delší časové období - přibylo mezi lety 1994 a 2016 celkem 89 % (z 3 334 na 6 300). Na úvazek farmaceuta tedy připadá 1 679 obyvatel ČR (oproti 3 099 v roce 1994).

Všeobecné sestry a porodní asistentky

Od roku 2004 (kdy došlo ke změně metodiky a rozdělování zdravotních sester do jednotlivých kategorií) přibylo v Česku 1,3 % sester a porodních asistentek - tedy výrazně méně, než je tomu v případě lékařů. Zatímco v roce 2004 bylo v ČR 83 241 sester a porodních asistentek, v roce 2016 to bylo 84 320 (tedy 125,5 člověka na jednu sestru/asistentku). Pokud bychom se pak podívali na evidenční počet zaměstnanců, ten dokonce o 1 % klesl, naopak výrazně - na více než trojnásobek - se zvýšil počet smluvních pracovníků. Vůbec nejvíc ve zkoumané době ubylo dětských sester, a to dokonce o téměř 38 %.

S nižší nezaměstnaností roste počet smluvních pracovníků

Počet smluvních pracovníků a jejich podíl na celkovém počtu roste především v posledních letech, což zřejmě souvisí s obecně nízkou nezaměstnaností a s tím souvisejícím nedostatkem pracovních sil: nabírají se lidé ze zahraničí, případně dochází k zaměstnávání na některou z forem dohod (DPP/DPČ). Napovídají to vypočtené korelační koeficienty mezi obecnou mírou nezaměstnanosti a podílem smluvních pracovníků, které dokládají, že mezi klesající nezaměstnaností a rostoucím podílem smluvních pracovníků je silná závislost (ρ > 0,4) u zubařů, farmaceutů a všeobecných sester a porodních asistentek a dokonce velmi silná závislost u lékařů (ρ > 0,7).

Poznámka k metodice

Statistické ukazatele týkající se počtů pracovníků vycházejí z přepočtených průměrných ročních počtů pracovníků v evidenčním stavu a smluvních pracovníků. Dále je souhrnně uvádíme jako úvazky pracovníků.

Evidenční počet zaměstnanců = počet zaměstnanců všech kategorií daného zařízení či pracoviště, kteří jsou k němu v pracovním, služebním či členském poměru (tedy mají pracovní smlouvu na dobu určitou či neurčitou). Do evidenčního počtu se nezapočítávají např. ženy na mateřské dovolené nebo osoby na rodičovské dovolené (pokud současně nepracují).

Smluvní pracovníci = ti, kteří pracují v daném zdravotnickém zařízení a nepatří do evidenčního počtu zaměstnanců a počtu zaměstnavatelů. Tedy pracují na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (DPP a DPČ), nebo jako spolupracující rodinní příslušníci. Dále jsou to pracovníci dočasně přidělení k výkonu práce do jiné organizace (např. stáže). Zahrnují se sem všechny uzavřené dohody tj. více dohod.

Počet osob přepočtených na úvazky se vypočte podle počtu hodin, po které je pracoviště za týden provozováno, a počtu osob zajišťujících příslušnou zdravotní péči: počet ordinačních hodin týdně x počet zaměstnanců / týdenní pracovní doba pro dané pracoviště

* Tento ukazatel tedy v podstatě vyjadřuje potřebný počet úvazků pro odvedení nezbytné práce. Za předpokladu, že se tedy týdenní pracovní doba nemění, vyplývá z dat, že buď roste počet zaměstnanců, nebo počet přesčasů.

Nejdostupnější péče je v Praze, ta je ale spádovým centrem i pro své okolí. Žádné nemocniční lůžko není jen v jediném okresu

Nejnižší počet obyvatel připadajících na jednoho lékaře (jeden úvazek) najdeme v Praze, a to 147,7 (oproti celorepublikovému průměru 289 lidí). V hlavním městě připadá také 836 obyvatel na jednoho zubaře (průměr ČR 1 411), 1 324,5 člověka na jednoho farmaceuta (1 679 v celorepublikovém průměru) nebo 85,1 obyvatele na jednu zdravotní sestru. Tato čísla jsou dána velkým počtem ordinací i velkých nemocnic, zároveň ale Praha slouží jako centrum pro velkou spádovou oblast (zejména Středočeský kraj), v případě specializovaných pracovišť i pro velkou část republiky.

S tím souvisí i „tabulkově” nejhorší postavení Středočeského kraje (349 obyvatel na úvazek lékaře, 2 128 obyvatel na jednoho zubaře, 2 347 na farmaceuta a 180 na všeobecnou sestru či porodní asistentku). Zajímavé je, že nižší počty obyvatel na jednoho farmaceuta je možné najít v Královéhradeckém (1 306) a Jihomoravském kraji (1 312), tedy tam, kde se nacházejí velké univerzity vyučující obor farmacie.

Nejvíce nemocničních lůžek je v Praze, a to 9 784, nejméně pak v našem nejmenším kraji - Karlovarském (1 412). Při přepočtu počtu obyvatel na lůžko je na tom - ze stejných důvodů jako výše - opět nejlépe Praha (130,9) a nejhůře Středočeský kraj (225). V ČR existuje jediný okres, který nedisponuje ani jediným nemocničním lůžkem, a tím je Plzeň-sever. V sousedním okrese Tachov je pak evidováno pouze 15 lůžek (tím zde připadá nejvyšší počet obyvatel na jedno nemocniční lůžko - 3 534, zatímco v krajském městě Plzni je to jen 80 obyvatel na jedno lůžko).

Z hlediska dostupnosti praktických lékařů (počet obyvatel na jednoho praktického lékaře) je pak téměř celý Plzeňský kraj - s výjimkou krajského města - jednou z nejhorších oblastí v republice. Podobně jsou na tom i střední a severní Čechy, česko-moravské pomezí (Žďár nad Sázavou, Svitavy) nebo Bruntálsko (data k r. 2013).

Počty pracovníků ve zdravotnictví podle zaměstnavatele

Podívejte se na mapu dostupnosti praktických lékařů.

Podíl lékařů v zdravotnických zařízeních zřizovaných kraji poklesl mezi roky 2003 a 2007 z 24,6 % na 9,3 % (z 8 700 na 34 32 přepočtených úvazků) a zhruba na této úrovni se držel až do roku 2014, kdy došlo ke skokovému navýšení zpět na původní hladinu, konkrétně na 23 % (9 368 přepočtených úvazků). Opačně se vyvíjel podíl soukromých (privátních) lékařů. Mezi lety 2003-2007 došlo k nárůstu z 48,5 % na 63,7 % (ze 17 130 na 23 463 přepočtených úvazků), až na 65,7 % (26 298 přepočtených úvazků) v roce 2013, následně přišel skokový pokles zpět na zhruba 50 % (20 689 přepočtených úvazků) v roce 2014.

Zhruba 20 % lékařů dlouhodobě spadá pod Ministerstvo zdravotnictví, jejich počet se však od roku 2003 do roku 2016 zvýšil ze 7 000 na téměř 8 500 přepočtených úvazků. Dlouhodobě se příliš nemění ani podíl lékařů zaměstnaných městy nebo obcemi. Ten kolísá mezi 3 a 5 % (tj. mezi 1 250-1 600 přepočtenými úvazky).

U zubařů je situace jednodušší - od roku 2003 zde soustavně jasně dominuje soukromý (privátní) sektor, ve kterém působí 94,5-96,4 % všech zubních lékařů (nárůst z 6 118 na 7 228 přepočtených úvazků). Pod Ministerstvo zdravotnictví spadají jen asi 2-3 % zubařů (necelých 200 přepočtených úvazků). Kraje, města nebo obce pak zaměstnávají necelé 1 % zubařů (řádově desítky přepočtených úvazků). U farmaceutů pak rovněž dlouhodobě dominuje soukromý sektor (90-92 %).

Absolventi lékařských oborů

Lékaři

Od roku 1992 dosáhl počet absolventů magisterského oboru všeobecného lékařství nejvyššího čísla v roce 1995 (tehdy absolvovalo 1 391 lékařů), poté nastal pokles až na minimum, které tvořilo 716 lékařů v roce 2002. Od té doby počet absolventů celkově rostl, a to až na 1 098 v roce 2016, což je nejvyšší počet od roku 1997.

Zubaři

Počet absolventů magisterského oboru zubního lékařství se mezi lety 1992-2008 pohyboval kolem 100 ročně, v roce 2009 však vystřelil na své dosavadní maximum, a to 349 absolventů. Od té doby kolísá, průměrně se drží kolem 250 vystudovaných zubařů ročně.

Farmaceuti

Pomineme-li rok 1992 (259 absolventů magisterského oboru farmacie), rostl počet absolventů farmacie od roku 1993 (146 osob) až do roku 2011 (303 lidí). Od té doby dochází ke stagnaci, v ČR v současnosti neabsolvuje více než 300 farmaceutů ročně.

Mohlo by vás zajímat

Kateřina Veselovská

Komputační lingvistika je součástí vývoje chatbotů nebo humanoidních avatarů, kteří následně za firmy komunikují s klienty, přibližuje svůj obor expertka na využití textových dat Kateřina Veselovská.