Depresivní Česko

Depresivní Česko

Jak jsme na tom v České republice s chronickými depresemi? Jak se v souvislosti s tím pohybuje spotřeba antidepresiv a kolik lidí ročně se u nás rozhodne dobrovolně ukončit život?

Česko má jednu z nejnižších prevalencí klinické deprese

Podle Eurostatu jsme v roce 2014 měli v Česku jednu z nejnižších prevalencí chronické deprese v populaci. Nižší výskyt chronických depresí v populaci bylo v rámci zemí EU možné najít jen v Rumunsku, Bulharsku a na Kypru. Podle citovaného průzkumu mělo v rámci EU problémy s chronickou depresí 7,1 % populace, nejvíce z toho pak v Irsku, a to 12,1 %.

V Česku je podle těchto dat ve výskytu chronické deprese jeden z nejnižších rozdílů mezi muži a ženami (ve všech státech bez výjimky se více případů chronické deprese vyskytuje u žen než u mužů). Největší rozdíl mezi pohlavími bychom přitom našli v Portugalsku, a to 11,3 %. U těchto údajů je však třeba brát ohled na to, že se jednalo o sebehodnocení, tedy ne o lékařské zprávy, ale o to, co uvede sám respondent.

Spotřeba antidepresiv u nás ale roste nejrychleji mezi zeměmi OECD

Podle údajů OECD byla v Česku v roce 2015 (ze kdy máme poslední souhrnná data) spotřeba antidepresiv mírně pod průměrem členů této organizace (a tedy srovnatelná s úrovní Německa, Lucemburska Norska nebo třeba Slovinska). Spotřeba antidepresiv u nás činila 55 dávek (Defined Daily Dose, DDD, tedy předpokládaných průměrných dávek léčiva, které je užíváno dospělým člověkem při správné diagnóze) na 1 000 lidí a den.

Je třeba si uvědomit, že ne každý, kdo užívá antidepresiva, trpí chronickou depresí. Antidepresiva jsou předepisována i lidem, kteří např. trpí úzkostnými poruchami, fobiemi nebo se u nich depresivní porucha vyskytne například v souvislosti s léčbou onkologického onemocnění.

Jarmila Kubáňková, Cesta z krize

Známou domněnku o depresivitě seveřanů potvrzují na Islandu. Právě tam jsou totiž ve spotřebě antidepresiv rekordmany se 129,6 DDD na tisíc obyvatel a den, za nimi je pak ale Austrálie se 104,2 DDD. Naopak méně než poloviční spotřebu antidepresiv oproti ČR mají v Lotyšsku, Jižní Koreji a Estonsku.

Zajímavější než současná spotřeba antidepresiv u nás může být její postupný nárůst. Mezi roky 2000 a 2015 vzrostla z 9,7 DDD na zmiňovaných 55 DDD, tedy více než 5,5krát. Vedle postupně se zvyšující ochoty lidí svěřit se do péče psychiatrů patří mezi příčiny nárůstu také fakt, že antidepresiva jsou využívána i u jiných psychických obtíží než jen u deprese. Čtyř a půl násobný nárůst spotřeby antidepresiv hlásí ve stejném období podle údajů OECD také na Slovensku, v Estonsku je to pak bezmála čtyřnásobný nárůst. Spotřeba antidepresiv obecně roste ve všech zemích, v ostatních státech však nižším tempem (ve sledovaném období méně než trojnásobně).

V rámci sledovaných zemí máme podle OECD také nadprůměrný počet psychiatrických lůžek, a to 98 na 100 000 obyvatel. Nejvíce psychiatrických lůžek je možné najít v Japonsku, a to 263 na 100 000 obyvatel, nejméně naopak v Mexiku (pouhá 3), Turecku (5) a překvapivě také v Itálii (9). Například ve Spojených státech je to pak jen 21 lůžek na 100 000 obyvatel. V počtu lékařů-psychiatrů jsme přitom podle Eurostatu pod evropským průměrem. V čele se naopak držíme v délce pobytu v nemocnicích z důvodu psychických chorob včetně Alzheimerovy nemoci (a to nikoliv proto, že bychom neuměli stabilizovat stav pacienta stejně rychle jako v zahraničí, v současnosti ale není jednoduché či možné zajistit následnou péči a zdravotnická lůžka se tak mění v lůžka sociální péče). Na druhou stranu, právě průměrná délka hospitalizace v nemocnici rovněž velmi rychle klesá.

Právě probíhající reforma péče o duševní zdraví by měla zahrnovat i přesun péče o psychiatrické pacienty do jejich přirozeného prostředí. Souběžně se snížením počtu psychiatrických lůžek by měl vzrůst počet terénních a ambulantních služeb pro tyto lidi.

Jarmila Kubáňková, Cesta z krize

Podle údajů OECD je v České republice velmi málo pacientů, kteří spáchali sebevraždu během své hospitalizace. Ze sledovaných zemí je u nás vůbec nejnižší míra sebevražd v nemocnicích, a stejně tak i poměrně nízký počet pacientů, kteří sebevraždu spáchají do třiceti dnů nebo jednoho roku po své hospitalizaci.

K nejvíce sebevraždám dochází v Litvě a Rusku. Česko je pod průměrem

Podle WHO spáchá na celém světě sebevraždu každý rok asi 800 000 lidí, což odpovídá zhruba 10,5 sebevraždy na 100 000 obyvatel. Podle stejných údajů je ale evropský průměr znatelně vyšší, a to až 15,4 sebevraždy na 100 000 obyvatel, přičemž Česko se drží mírně pod průměrem s počtem 13,1 sebevraždy na 100 000 obyvatel. V případě Slovenska jde pak o hodnotu 12,8. Z Evropských zemí mělo v roce 2016 nejnižší sebevražednost Řecko (5,0), Kypr a Albánie, nejvyšší naopak Litva (31,9), Rusko a Bělorusko. Sebevražda je podle WHO druhý nejčastější způsob úmrtí u lidí ve věku 15–29 let.

O příčinách úmrtí jsme psali v článku Kámen (smrtelného) úrazu

Podle ČSÚ počet sebevražd v České republice klesá (i když s malými výkyvy) už několik desetiletí. Nejvíc sebevražd spáchali podle ČSÚ na území dnešní České republiky lidé na přelomu 20. a 30. let 20. století (v době hospodářské krize), kdy jejich počty stoupaly až ke 4 000 za rok. Obdobím, které se negativně podepsalo na počtu sebevražd u nás, byl i přelom 60. a 70. let 20. století (po sovětské okupaci v roce 1968) a stejně tak doba těsně před vypuknutím první světové války (v samotných letech první i druhé světové války pak data bohužel nejsou kompletní).

Zatímco ještě v roce 1988 spáchalo v české části federace sebevraždu 1 360 mužů a 603 žen, v roce 2017 už to bylo jen 1 106 mužů a 289 žen. Standardizovaná míra úmrtnosti vinou sebevraždy byla v roce 2017 podle ČSÚ 22,1 mužů a 5,3 žen na 100 000 obyvatel. U žen dochází v posledních letech spíše ke stagnaci, zatímco u mužů bylo možné zaznamenat nárůst vrcholící v roce 2012 hodnotou 1 370 sebevražd. Podíl sebevražd mužů a žen se logicky také postupně mění, a to v neprospěch mužů. V roce 1988 bylo 2,3krát více sebevražd mužů než u žen, v roce 2017 pak už 3,8krát, přičemž maxima bylo dosaženo v letech 2009 a 2011, kdy sebevraždu páchali muži hned 5,3krát více než ženy.

Podle ČSÚ je pozitivním trendem bezesporu také postupné snižování počtu sebevražd u mladých lidí do 19 let. Sebevražd lidí nad 65 let ubývá dokonce ještě rychleji, a spíše se tak děje v těch úplně nejstarších kategoriích. Nejčastěji páchají sebevraždu lidé mezi 45 a 59 lety, muži pak spíše v nižším věku (kolem 45–49 let, ženy spíš až po padesátce). Zde je ovšem třeba mít na zřeteli problém zobecnění u malých čísel. Vzorek lidí páchajících sebevraždu je tak malý, že se mohou čísla občas měnit bez jasnějšího trendu.

Více na jaře než na podzim, nejméně před Vánoci

Pro širší představu: Během posledních 10 let (2008-2017) spáchalo v Česku sebevraždu celkem 14 737 lidí. Podle ČSÚ je dlouhodobě měsícem s nejnižším počtem sebevražd prosinec, ve zmiňovaném období naopak nejvíce sebevražd přicházelo v jarních měsících (březnu, dubnu) a možná trochu překvapivě i v květnu a červnu. V roce 2017 bylo sice nejméně sebevražd zaznamenáno v červenci, nicméně vzhledem k celkově nízkému počtu sebevražd je lepší sledovat spíše dlouhodobější trendy než data za jednotlivé roky. Průměr za posledních 10 let činí zhruba 4 sebevraždy denně. Prosinec se drží kolem hodnoty 3,3, zatímco v dubnu připadá na jeden den téměř 4,5 sebevraždy. V jarních měsících je - možná trochu překvapivě - obecně více sebevražd než na podzim. Rozdělení sebevražd podle dnů v týdnu je sice poměrně rovnoměrné, mírně více jich je ale přeci jen v pondělí, naopak méně o víkendu, zejména v sobotu.

Mnoho lidí popisuje, že k jaru upínají své naděje, že se jejich život změní, „zazelená se“, dojde k jeho „obrodě“. A pokud toto nenastane, jejich zklamání může vyústit v sebevražedné jednání.

Jarmila Kubáňková, Cesta z krize

Nejvyšší absolutní počet sebevražd v letech 2008–2017 zaznamenalo ČSÚ v nejlidnatějších krajích (Středočeský, Moravskoslezský a Praha), avšak po přepočítání na obyvatelstvo jsou sebevraždy nejčastější v našem nejmenším kraji, Karlovarském, který dosahuje hodnot 16,5 sebevraždy na 100 000 obyvatel ročně. Na dalších místech pak najdeme Olomoucký a Královéhradecký kraj, celorepublikový průměr činí 14,0 sebevraždy na 100 000 obyvatel). Nejlépe je na tom pak Vysočina s 11,5 sebevraždami na 100 000 obyvatel.

Rovněž způsoby spáchání sebevraždy se u mužů a u žen liší. Lidé plánující sebevraždu obvykle chtějí, aby proběhla rychle a aby byla co nejméně bolestivá. Častokrát se proto jedná současně o (mnohdy neplánovanou) otravu alkoholem či léky proti bolesti v kombinaci např. se skokem z výšky či oběšením. Škála způsobů sebevraždy u žen je obecně širší než u mužů, u nichž podle ČSÚ převládá právě sebevražda oběšením či uškrcením (od roku 1994 do roku 2017 tvořily sebevraždy uškrcením u mužů téměř 65 %). Přes 12 % mužů spáchalo ve sledovaném období sebevraždu pomocí střelné zbraně či výbušniny, ostatní způsoby mají menší než 10% podíl. U žen sice „vede” rovněž oběšení či uškrcení, nicméně bylo ve sledovaném období zvoleno pouze ve 43 % případů. Následují otravy s 22 % a skok z výše s necelými 17 %. Zajímavé je, že v posledních několika letech zřetelně narůstá podíl sebevražd spáchaných skokem nebo lehnutím si před pohybující předmět, a to u obou pohlaví (i když v celkovém podílu jde stále spíše o minoritní způsob). Maximum počtu spáchaných sebevražd tímto způsobem bylo u obou pohlaví zaznamenáno v roce 2014 (kdy takto mimo jiné spáchala sebevraždu zpěvačka Iveta Bartošová a tato událost byla dlouhou dobu obsahem tuzemských médií).

Mohlo by vás zajímat

Kateřina Veselovská

Komputační lingvistika je součástí vývoje chatbotů nebo humanoidních avatarů, kteří následně za firmy komunikují s klienty, přibližuje svůj obor expertka na využití textových dat Kateřina Veselovská.