Neziskovky a dárcovství
Každý čtvrtý Čech daruje peníze, dobrovolnictví lidé přenechávají neziskovkám
Loni darovala peníze více než čtvrtina Čechů. Svůj volný čas ale dobročinným účelům věnovalo jen 19 % lidí. To odpovídá trendu ve vyspělých zemích, kde převažující formu pomoci ostatním tvoří právě finanční dary. Naopak v chudších zemích se lidé věnují spíše dobrovolnictví. To na sebe ve vyspělých zemích berou neziskové organizace. Potvrzují to i data univerzity z americké Indiany, která hodnotila prostředí pro fungování prospěšných organizací ve světě. Ve vyspělých zemích je prostředí pro neziskové organizace přívětivější a univerzita je často hodnotila maximálním počtem 5 bodů. Česko za nimi zaostává, bylo totiž ohodnoceno 3,7 body.
V roce 2020 téměř každý druhý Čech pomohl neznámému člověku. V rámci Světového indexu velkorysosti (World Giving Index) se tak vyjádřilo 45 % Čechů. Více než 25 % lidí pak darovalo peníze charitě a 19 % oslovených dobrovolničilo. Ve světovém měřítku ale za ostatními zeměmi Česko spíše zaostává. Ve zmíněném žebříčku totiž skončilo na 88. místě ze 114 zemí. Níže se ale umístily i mnohé vyspělé státy. Třeba Švýcarsko obsadilo 97. místo. Naopak na předních místech jsou často rozvojové země, například druhá je Keňa a třetí Nigérie.
V chudších zemích lidé darují svůj čas, v bohatších peníze
Co různé země rozděluje, nemusí být ani tak míra pomoci, jako spíše její forma. Například v chudších zemích lidé více darují svůj čas a dobrovolničí, zatímco v bohatších zemích darují spíše peníze. Tomu nasvědčují i data platformy Darujme, podle nichž dlouhodobě roste částka, kterou Češi přispívají. Zatímco v roce 2014 přes platformu poslali 11,6 milionu Kč, v roce 2020 to již bylo 232 milionů Kč. Lidé navíc pomalu přecházejí od jednorázových darů k darům pravidelným. V roce 2014 pravidelné dary tvořily jen 12 % z veškerých darů, o šest let později to už ale bylo 23 %.
V dárcovství se také čím dál více uplatňují nové technologie. Vznikají specializované dárcovské platformy jako právě Darujme, nadace využívají QR kódy pro usnadnění platby a lidé také mohou na různých místech darovat peníze skrze samoobslužný platební terminál. Například Česká spořitelna nabídla dobročinným organizacím, nemocnicím, ale třeba i církvím takzvaný donátorský totem. V něm si lidé jednoduše navolí požadovanou částku a pak ji bezkontaktně kartou darují. Jeden z těchto prvních totemů umístila v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Neratově, kde se díky němu na provoz kostela za první měsíc vybralo přes 180 tisíc korun, což je sedmkrát více než normálně. „Jsme pyšní na to, že jsme úplně první velkou bankou na trhu, která dokáže klientům z veřejného a neziskového sektoru totem připravit na míru. Platební terminál totiž vyniká jednoduchým a intuitivním ovládáním, umožňuje tisknout účtenku a poskytuje dokonalý přehled o transakcích a jejich správu na webovém portálu,” říká Petr Chlupáč, bankovní poradce pro veřejný sektor v České spořitelně, a pokračuje: „Totem mohou využívat nejen neziskovky, ale i například nemocnice pro výběr regulačních poplatků nebo úřady pro platby správních poplatků.” Na platebním řešení spolupracuje Spořitelna se společností Global Payments, zařízení dodává firma Telmax.
Dobrovolnictví z povolání
Ve vyspělých zemích se z dobrovolníků stávají profesionálové. Díky tomu je péče na vyšší úrovni, protože se v ní mohou postupně zdokonalovat. V mnoha oblastech pak pomoc přechází z řad jednotlivců na instituce a organizace. Zatímco tedy míra dobrovolné neplacené práce se mezi státy obecně liší, poměr ekonomicky aktivního obyvatelstva zaměstnaného v neziskovém sektoru je ve vyspělých státech zpravidla vyšší. Neziskovky například sdružují dobrovolné hasiče, psychology, sociální pracovníky a také dobrovolníky pomáhající lidem v těžkých životních situacích. Mezi neziskové organizace patří ale také zájmové spolky jako třeba Sokol či Skaut.
Neziskovky v Česku
Podle kampaně Takoví jsme bylo v Česku v roce 2018 registrováno 141 814 neziskových organizací. Z téměř 84 % je tvořily spolky, přičemž nejpočetnějším byli dobrovolní hasiči, kteří jsou zároveň jednou z neziskovek s nejstarší tradicí u nás. „Historie Sdružení dobrovolných hasičů se datuje do roku 1864, kdy byl založen první sbor. Od té doby se počet našich členů rozrostl na 363 000. Naše činnost spočívá především ve vyhledávání a vychovávání členů hasičských jednotek a v udržování a rozvoji společenského, kulturního i sportovního života v obcích. V mnoha obcích jsme jedinou hybnou silou veřejného života,“ říká tisková mluvčí Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska Irena Špačková. Kromě této spolkové činnosti se ale členové věnují i dobrovolnictví, pokud si to situace vyžádá. „V době pandemie naši členové i celé dobrovolnické skupiny včetně dětí a mládeže pomáhali všude tam, kde bylo potřeba lidské pomoci,” dodává Špačková. Druhým co do členů největším spolkem je Fotbalová asociace ČR, v níž je zaregistrováno přes 330 000 hráčů a 3 500 fotbalových klubů. Do neziskovek nepatří ale jen spolky, jsou mezi nimi i odbory, obecně prospěšné společnosti, nadace a také církve a politické strany a hnutí.
O neziskovém sektoru kolují ve společnosti různé mýty. Právě tyto nepřesnosti se snaží uvést na pravou míru kampaň Takoví jsme. „Snažíme se vyvrátit některé mylné představy, například o tom, že v neziskovkách se nebere plat, i když je to práce jako každá jiná,” říká zástupce kampaně Jan Gregar. „V tomhle směru je asi obecně známo, že v nezisku se pracuje spíš kvůli myšlence, než kvůli výdělku peněz. Ale zajistit sebe nebo rodinu musí každý. Jiným předsudek je třeba vnímání, nebo spíš nevnímání rozdílu mezi firmou, která může rozdělovat zisk, a neziskovkou, která případný zisk vždy investuje zpět do své činnosti,” doplňuje Gregar. Pokud jde o financování českých neziskových organizací, zhruba třetinu zdroje jejich rozpočtu tvoří veřejné zdroje a další třetinu vlastní zdroje neziskovek. Zbylá třetina se pak skládá z tuzemských a zahraničních darů a také z dobrovolnické práce.
Neziskovky ve světě
Přesun péče pod profesionální organizace potvrzují i data univerzity v Indianě. Ta s pomocí místních odborníků ohodnotila podmínky pro činnost společensky prospěšných organizací v různých zemích a vypočítala pro každou zemi index. Z jejich čísel vyplývá, že vstřícnější prostředí k neziskovým a jiným filantropickým organizacím je právě ve vyspělých státech, a to zejména v těch západních. Česko za nimi nicméně spíše zaostává. Univerzita ho ohodnotila 3,7 bodu z možných 5 bodů. Oproti tomu například Německo nebo Francie získaly 4,7 bodu. Důvodem nízkého hodnocení podmínek v Česku je mimo jiné nálada ve společnosti a politická situace. Obecně v postsocialistických zemích nemají neziskové organizace dobrou pověst a někde se začíná objevovat nepřátelství vůči nim i na politické úrovni. Nejméně přívětivé podmínky pro společensky prospěšné organizace jsou pak v Číně, Turecku a Bělorusku – v těchto zemích byly vždy ohodnoceny méně než třemi body.
Do podmínek pro činnost společensky prospěšných organizacích spadají také legislativní a daňové regulace. Mnohé země se snaží tyto organizace zvýhodňovat a motivovat lidi k jejich podpoře. Například v Itálii, kde mají neziskové organizace tradiční podporu, je mohou finanční instituce podpořit skrze takzvané milostivé dluhopisy (titoli di solidarietà). Lidé do těchto dluhopisů mohou investovat, čímž finančně podpoří neziskové organizace, a finanční instituce jsou osvobozené od poplatků z vedení těchto dluhopisů. Některé země se také snaží motivovat k darování peněz společensky prospěšným organizacím skrze daňové úlevy. Mezi nejštědřejší země v tomto smyslu patří Francie, kde si může dárce z daňového základu odečíst 66–75 % daru. V České republice si lze sice odečíst 100 % daru, nicméně celkově odečtená částka nesmí přesáhnout 15 % daňového základu, zatímco ve Francii lze tuto slevu uplatnit až do 20 % daňového základu.